Říše Setharis je pořádně stará. Tak stará, že už se pomalu rozpadá a vlastní dějiny zapadají prachem. Její dřívější moc a sláva jsou už notně vyčpělé. Kolegium mágů, které říši vládne, se zajímá spíš o ještě starší civilizace, aby vyhrabali z jejich trosek artefakty, které by navýšily jejich moc nad ostatními. Na bídu vlastních obyvatel pod hradbami Starého města, centra arkánské moci, z vysoka kašlou. Stejně nikdo nemá dost moci na to, aby je dokázal svrhnout. Lidé jsou konec konců tak křehcí, tak smrtelní, tak bezbranní…
Poklidný život mágů narušil okamžik, kdy z božských věží ve městě zmizí světlo. Jako by bohové byli pryč, povídá se dokonce, že jeden z nich je mrtvý. To se stalo před deseti lety. Bůh zemřel, tehdejší arcimág Byzant je nezvěstný a ten, kdo za to nejspíš mohl je mrtvý. Nikdo nechápe, jak to mohl dokázat, byl přece původem ze slumu, ne moc nadaný lidomant, opilec a k ničemu.
Jenže mág Edrin Galán není mrtev. Naopak je velice živý a vrací se do Setharisu pomstít krutou smrt přítele. Moc si z dřívějška nepamatuje, jako by měl mysl zamlženou kouzlem, ale tuší, že se smrtí boha měl trochu společného. A jistě ví, že ten, kdo zavinil smrt jeho přítele, bude hodně a moc dlouho litovat.
…
Když jsem knihu četla, zdála se mi zápletka kouzelně jednoduchá. Teď se mi ji však nějak nedaří vysvětlit v několika úvodních slovech. Pan autor totiž vytvořil pro svůj svět docela propletenou a mnohovrstevnou historii a stejné životní osudy připravil i svým postavám. A hlavní hrdina mág Edrin toho má za sebou opravdu dost na několik životů. A ještě spoustu před sebou. Jeho rodné město Setharis bude v knize ohroženo nejen zradou, korupcí a touhou po moci zevnitř, ale i odvěkými nepřáteli z jiných kultur.
Nejzajímavější na knize pro mě byla ona magie a mágové, kteří ji provozují. Pan autor si dal opravdu práci a mně se zdálo, že fungování magie bylo poměrně dost originální. Vyhovovalo mi, jakým způsobem omezil jednotlivé mágy, aby jejich moc nebyla nikdy absolutní. Všichni mohli být poraženi, pokud našli soupeře s chytřejší hlavou, rychlými reakcemi nebo prostě jen trochou štěstí v pravou chvíli. Dokonce ani bohové nebyli neomezeně mocní.
Byl i naznačen jistý rozdíl mezi přijatelnou a krvavou magií a toto mělo spojitost s démony z jiných světů ohrožujícími svět lidí. Počítám, že v dalších dílech si toho užiju dosyta. Zatím mohu spíš pochválit logiku a nemilosrdnost věci. Špatně dopadli ti, kteří byli tak naivní a hráli si s něčím, čemu nerozuměli a nebo se nechali podvést.
Postavy byly překvapivě lidské. Žádná čistě dobrá bytost v knize není, každý má nějaké máslo na hlavě. Hlavní hrdinové mají také každý svá tajemství, která si pečlivě střeží a jen velmi neradi odkrývají své karty. Většinou se to dost nevyplácí. Tak jsou všichni opatrní, podezřívaví a odhodlaní bránit vlastní život jakýmkoliv způsobem. Hlavní je přežít těžkosti života chudinských čtvrtí a brát ohled především na vlastní dobro. O to víc uvěřitelné ale postavy jsou vzhledem k politické situaci a převážně chudé realitě, ve které jsou nuceny existovat. Málo komu však chybí nějaký osobní morální kompas, i když někteří mají svědomí hodně pružné.
Mágové jsou úplnou protiváhou obyčejných lidí a to nejen kvůli jejich nadání mocí. Jejich svět je jiný, pohodlný, dlouhověký, naplněný mocí a bez nutnosti protloukat se ode dne ke dni. Škoda, že pan autor tyto rozdíly více nezdůraznil. Bylo to sice několikrát řečeno, ale neměla jsem z knihy ten pocit. A nebo mě nic nenutilo to dostatečně vnímat a zapamatovat si to. Hlavní hrdina se pohyboval více v chudších čtvrtích, a proto jsem si toho prostředí užila víc – tolik, že se mi zdálo světu v knize přirozené daleko více, než nevyužité prostředí bohatství a moci.
Zajímavě vytvoření byli protivníci, kteří se k městu blížili. Původně jsem myslela, že se bude jednat o čistě fyzické ohrožení, ale magií je zde prosáklé naprosto vše.
Protože je kniha pravděpodobně prvním dílem série, byl začátek mírně nudnější a těžkopádný. Ne že by se nic nedělo, ale bylo potřeba vysvětlit hodně věcí. Pan autor na to vysvětlování použil Edrina Galána a to byl pro mě kámen úrazu. Edrin se rád opakoval. Některé informace jsem tak získala několikrát a některé jsem zase musela lovit mezi řádky. Prostředek knihy byl takový akorátní a směřoval k masakrálnímu závěru, kde stříkalo takové množství krve a pleskalo tolik střev, že by záviděl i Kulhánek. Nemám nic proti troše nechutností, víc bych ale ocenila rovnoměrnější rozdělení akce a poklidnějšího děje.
Nemůžu říct, že by se kniha nečetla dobře, ale dojem, který zanechala je poměrně nijaký. Ano, líbila se mi magie, dokonce mi sedl i hlavní hrdina, ale čekala jsem víc. Myslím, že díky dobré a zajímavé historii a možnostem, které nabízela magie, mohla být zápletka o něco šťavnatější a záporáci neměli dát svou kůži tak lacino. Na další pokračování je však nakročeno poměrně dobře a jsem si celkem jistá, že mu šanci dám, pokud opravdu bude, i když je pro mě kniha zatím spíš lepší průměr.
Pokud tedy chcete spíš oddychovou fantasy pro dospělé a nevadí vám trocha krve a nechutností, směle do toho.
Za poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji Palmknihám. Knihu do vaší čtečky pořídíte zde.
