Chaol byl vždy věrný svému vládci. To se ale změnilo, když byl skleněný zámek zničen a král Adarlanu se ho pokusil zabít. Chaol sice přežil, ale utrpěl těžká zranění. Jeho jedinou nadějí jsou léčitelé v Antice, pevnosti na Jižním kontinentu. S blížící se válkou se do potíží dostanou i Dorian a Aelin. Aby přežili, musí Chaol přemluvit krále Jižního kontinentu, aby se do války zapojil na té správné straně. Avšak to, co odhalí v Atice, je mnohem důležitější.
Autor: Sarah J. Maas
Nakladatelství: CooBoo
Žánr: Fantasy, Pro děti a mládež, Dívčí romány
Počet stran: 664
Rok vydání: 2018
I když kniha Věž úsvitu vyšla již v roce 2018, dostala jsem se k ní teprve teď a jsem za to velmi ráda, neboť poslední díl série Skleněný trůn vyjde již letos v srpnu – tímto dílem jsem si tedy hezky připomněla všechny důležité události a informace.
Věž úsvitu představuje šestý a předposlední díl ze série Skleněný trůn od úžasné a mojí snad nejoblíbenější autorky Sarah J. Maas. Na rozdíl od předchozích dílů se zde točí příběh pouze kolem lorda Chaola Westfalla, který byl někdejším kapitánem stráží a nyní je pobočníkem nového krále Doriana. Děj této knihy se odehrává na úplně jiném kontinentu – na Jižním světadíle – než na který jsou čtenáři zvyklí z předešlých 5-ti dílů. To pro mě byla velmi příjemná změna, neboť jsem poznala novou zemi a její zvyky a také odlišné, ale zajímavé královské uspořádání. Především se mi líbilo zvláštní oslovení krále jako khagan.
Věž úsvitu je opravdu velmi důležitý díl pro tuto sérii, neboť se v něm dozvídáme neskutečně podstatné informace a tajemství, která jistě hlavním hrdinům pomohou v nadcházející válce konající se v posledním dílu Království popela (mělo by vyjít v srpnu). Zatímco je Chaol léčen ze svých zranění Yrene Vížkou, neuvěřitelně silnou a nadanou léčitelkou z Torre, Nesryn spolu se svým novým spojencem odlétají (ano, přesně tak, odlétají na rukovi, zvířeti, které jsem si neskutečně oblíbila a i já bych se na něm chtěla proletět) do dalekých končin Jižního světadílu. Zde musí bojovat o svůj holý život, neboť se snaží rozplétat hluboko pohřbená, ale velmi přínosná tajemství.
Ani Chaol s Yrene při získávání informací nezůstávají pozadu. Zjišťují, že věž Torre jako taková není pouze obyčejná stavba, ale je to také místo představující studnici vědomostí, kvůli kterým sem v první řadě připluli. Jejich bádání se však komusi nebo snad čemusi vůbec nelíbí, a tak se i zde dočkáme velkých překvapení, bojů a zvratů.
I když byl začátek trochu pomalejší, příběh i tak rychle odsýpal. Byla jsem autorce vděčná za to, že věnovala jednu celou knihu Chaolovi, neboť se mi zdálo, že pro něj v předešlých dílech nebylo příliš místo. Chtěla jsem ho více pochopit – co si o všem tom chaosu myslí a především co ho vedlo k jistým činům v minulosti. Ve Věži úsvitu jsem na tyto otázky získala žádané odpovědi a navíc jsem byla svědkem jeho vnitřního vývoje, který pro něj byl velmi těžký.
Dále jsem byla velmi ráda za to, že autorka tento příběh rozdělila celkem na dvě části – na kapitoly, které se zaměřili na Chaola s Yrene a kapitoly z pohledu Nesryn a jejího nového společníka. Musím přiznat, že se mi více líbil děj vyprávěný z pohledu Chaola, jelikož jsem byla velmi zvědavá, jakým způsobem se ho Yrene bude snažit vyléčit a také mě celkově více bavilo jejich popichování a hledání tajných svitků a chodeb…nehledě na nepřátele, kteří je neustále pronásledovali, čímž se čtenáři dostanou k podstatně větší dávce akcí, než u Nesryn.
Zajímavou postavou pro mě byla Yrene Vížka, která nebyla jen tak nějakou novou postavou v knize. Pokud si čtenáři dobře pamatují, setkali se s ní už v jedné knize – a to v Krvavém ostří, kde ji před hrůzostrašným osudem zachránila sama Aelin. Díky tomuto setkání se z Yrene stala sebevědomější, ale především statečná mladá dívka, která začala zachraňovat životy. Když jsem v Krvavém ostří četla o Yrene, jejíž příběh trval sotva pár stránek, nenapadlo by mě, že by tato žena mohla být později tak důležitá pro Aelin a celou jejich zemi. Vůbec jsem nečekala, že bych se s ní v příběhu ještě někdy mohla setkat. A vida, Sarah opět velmi překvapila a nezklamala. Autorka ve Věži úsvitu rozehrála tolik různých dějových linek, které ke konci knihy začala pospojovat, takže o napětí a nervíky bylo bohatě postaráno. Jako vždycky na posledních cca 100 stránek začal příběh pěkně gradovat a já si to plnými doušky užívala.
Co se týče autorčina stylu psaní – zde snad není co dodat, neboť i vy jste si ho určitě oblíbili. Já naprosto nechápu, jak může tak skvělý autor vůbec existovat a jaké jsem měla štěstí, že jsem na její knihy narazila. S každým novým příběhem od Maasové neustále žasnu nad tím, jak má svůj děj perfektně a do detailů vymyšlený a propojený. Vše dává smysl až o něco později a vy jen čtete s naprosto nechápajícím výrazem, jak tohle všechno dokázala vůbec vymyslet.
Co na konec dodat? Snad jen to, že jsem tímto dílem naprosto nadšená stejně, jako předchozí tvorbou Sarah J. Maas a neskutečně se těším na poslední díl uzavírající tuto úžasnou, skvělou a naprosto báječnou sérii!
HODNOCENÍ: 10/10
Knížku si můžete zakoupit zde:
Autorem recenze je Petra Heřmanská
