Povím vám příběh knihy Ostrov Antrax aneb jak Vlček ke kvalitní literatuře přišel. No, přišel. Jel tramvají 22 na Malovanku, kde se v hotelu Pyramida konala konference o internetovém businessu. Průběhem cesty se nebudu příliš zabývat, nemyslím si, že je to pro recenzi knihy to nejpodstatnější, ale pro vaši informaci: hrozně pršelo a tramvaj byla poloprázdná.
Na této konferenci se vyskytovala také Olga Biernátová, slečna to sličná z Knihy Zlín. Nevím, jak přijela, asi taky tramvají, ale ani to není pro kvalitu knihy příliš důležité. Během přestávky konference jsme vyšli ven, konzumovali dodané občerstvení a věnovali se činnostem obvyklým pro podobné příležitosti: drbáním bližních.
V tom nejlepším Olga změnila téma, nasadila vážný tón a prohlásila: „Hele, nechtěli byste trochu zpropagovat knihu Ostrov Antrax? Je to moc dobrá kniha, papírově se prodává dobře, elektronicky moc ne.“ Když vysloví takové přání vážený nakladatel, je naší povinností vyhovět. Ještě než začneme s reklamou, tak si knihu přečteme, rádi víme, co propagujeme. (Což je mimochodem důvod, proč jsme nepropagovali knihu Příběhy dospívajících pedofilů- nenašli jsme nikoho, kdo by chtěl přečíst tak drastickou knihu.) Olga pokračovala: „Víš, ona ta kniha… no, je hrozně šovinistická. Vlastně jsem ji po chvilce zahodila, jak mě to otrávilo.“
Trochu mi vrtalo hlavou, jak ví, že je to dobrá kniha, když ji ani nedočetla. Ale Olga se vyzná a vyvrátila všechny pochyby: „Pak jsem ji samozřejmě dočetla.“ Pohlédla na mě a oči se ani nezachvěly.
Hlavní hrdina, John Corey, detektiv z New Yorku, odjede na zdravotní dovolenou na venkov poté, co je proděravěn kulkami při výkonu služby. („Se střelnou zbraní je to stejné jako se nemovitostí: záleží jen na umístění.“) Místní šerif jej poprosí o pomoc poté, co jsou zavražděni Johnovi známí. Obyčejná vražda myslíte? Ani ne. Zavraždění jsou vědci, kteří zkoumají zvířecí choroby v nedalekém přísně střeženém areálu. Zkoumají takové ty milé choroby, které si pořídí každý sebevrah, pokud sebou chce vzít půlku kontinentu – například ebolu, sněť, prasečí mor, krvácivou horečku a tak dále. To trochu mění hru a do pátrání se zapojí CIA, FBI a možná ještě někdo, ale zapomněl jsem kdo.
Ale abych se vrátil k Olze. Ona si myslí, že detektiv John Corey je mužské šovinistické prase. Koneckonců, on to o sobě tvrdí: „Jsem samolibé, arogantní a tvrdohlavé šovinistické prase.“ Nebo to netvrdí a Olga to propašovala do překladu. Znáte to, do knih se hodně promítá osobnost nakladatele. Detektiv John Corey je nejenom mužské šovinistické prase, ale taky hláškař. Hlášky trousí neustále. Vtipní, když vidí mrtvoly. Je neobyčejně vtipný, když vyslýchá svědky. Humorem srší, když ho pronásledují. Pokud máte rádi mužské šovinistické vtipy, tak si to užijete. Pokud jste úskoprsí, tak knihu zahodíte. Vlastně: je opravdu šovinistické, pokud hodnotíte kvalitu a krásu žen podle jejich poprsí? Nejsem mužské šovinistické prase, ale nadmíru citlivý muž a nemyslím si to. A koho zajímá, že jsem si nevšiml, jakou barvu očí má Olga?
Kniha má v podstatě dvě dějové linie. První jsem už nastínil. V druhé, a ta mě zajímala trochu víc, se řeší, zda se hlavní hrdina vyspí se detektivkou Beth Penrosovou.
Abych natáhl recenzi, tak si dovolím vytáhnout pár milých ukázek:
„Víte něco o přípravách pohřbu?“ „Ne, pane, to nevím. Myslím, že Gordonovi jsou pořád u soudního patologa. Jsou totiž momentálně na kusy, než je znovu složí. Jako puzzle, víte, jen orgány si patolog nechá. Stejně nikdo nepozná, že chybějí, ne?“
Usmál jsem se. Dobrák Dom. Chlap, na kterého jsem se mohl spolehnout. Pořád jsem ho měl před očima, jak nade mnou stojí, zatímco já ležím na ulici a krvácím. V jedné ruce měl nedojedenou koblihu a ve druhé revolver. Ukousl si další sousto a řekl mi: „Já je dostanu, Johne. Přísahám bohu, dostanu ty parchanty, co tě zabili.“ Informoval jsem ho, že ještě nejsem mrtvý, načež se mi dostalo ujištění, že je mu to známo, ale že pravděpodobně za chvíli budu. Měl v očích slzy, což mi jenom přitížilo, a když na mě mluvil s plnými ústy, nerozuměl jsem mu.
Vstoupil Edgar Murphy, který si ještě otíral ruce do hadru. Vysvětlil nám, že byl právě v garáži a opravoval sekačku. Vypadal na dobrých osmdesát, a kdybych byl na místě Beth Penrosové a připravoval soudní proces, s ním jako se svědkem bych už moc nepočítal. Měl na sobě zelené montérky a pracovní boty a byl stejně bledý jako jeho žena. Vstal jsem a podal mu ruku. Posadil jsem se a pan Murphy si sednul do lenošky, jejíž opěradlo se sklopilo tak, že teď hleděl do stropu. Snažil jsem se udržet s ním kontakt alespoň očima, ale bylo to těžké vzhledem k tomu, jak jsme seděli. Uvědomil jsem si, proč nerad navštěvuji vlastní rodiče.
Určitě napjatě čekáte na závěrečný verdikt. Tak slíbil jsem to Olze a proto MUSÍM napsat: Knihu si určitě kupte, je skvělá!
Tak a teď můj názor, který není povinností. Knihu si určitě kupte, budete se bavit.
Ale:
- Humor je hodně mužský. Nejsem si jistý, že ženy bude bavit. Už jen proto, že hlavní hrdina (a autor také) může být v těchto korektních časech považován za mužské šovinistické prase.
- Místy je přehláškováno. Připadá mi divné, že detektiv prchá před pachatelem a v nebezpečí života trousí vtipy.
- Chvilku jsem myslel, že by se kniha mohla líbit fanouškům Kulhánka, Kopřivy či Kotlety. A asi jo, ale je tam méně akce, než čekají a více detektivní práce. Ale asi by to vyzkoušet mohli, to jo.
- Motiv vraždy mi došel v první třetině knihy. Detektivovi ne.
Nicméně:
- Budete se bavit.
- Kniha je poctivě napsaná. Je to opravdu žánrová detektivka v tom nejlepším slova smyslu.
- Budou další díly.
Knihu jsem dočetl 4. 6. 2013 v 1:44. Vím to naprosto přesně, protože jsem posílal Olze SMS ve znění: „Antrax dočten. Jsem ospalý. To mi už nedělej.“ Olgu ta zpráva vzbudila, což je v pořádku: její kniha mě zas nenechala usnout. Čímž je zachována světová rovnováha a Bůh nemusí zabíjet žádná mourovaná koťátka.