První díl napínavé fantasy série.
Jude bylo sedm, když jí zabili rodiče a unesli spolu se sestrami na proradný dvůr víl. O deset let později ale netouží Jude po ničem jiném než patřit mezi víly. A to i přes to, že je smrtelná. Většina víl lidmi pohrdá a nejvíce podlý princ Cardan. Aby Jude získala vysněné místo u dvora, musí se princi postavit. Zaplete se však do intrik, a když hrozí, že násilí zničí slavný dvůr, rozhodne se pro pochybné spojenectví, které ji může stát život.
Autor: Holly Black
Nakladatelství: CooBoo
Žánr: Fantasy, Pro děti a mládež, Dívčí romány
Počet stran: 420
Rok vydání: 2018
Knížku obecně hodnotím pozitivně. Bavilo mě v ní především intrikaření a politikaření, které mě udrželo v napětí po celou dobu čtení, také vymýšlení různých plánů pro a proti králům a princům, které se ne vždy povedly a následné improvizování, zrady a luštění záhad. Bylo zde obsaženo vlastně vše.
Co mě moc nepotěšilo byla spojitost vílího světa se světem lidí. Nerada jsem se z magického světa přesouvala do světa lidí a četla o tom, jak se chce jedna ze sester stále vracet a jak by opět ráda nakupovala v obchodních centrech. Naštěstí se v příběhu lidský svět příliš neobjevoval, ale když už přišel na scénu, nebyla jsem z toho nadšená. Opravdu mi to rušilo atmosféru vílího magického světa.
První půlku knihy jsem si velmi užila. Byla to jedna velká jízda! Jude se neustále hádala skoro se všemi princi, neboť jí dělali naschvály. Proto jim připravovala pomsty, u kterých jsem se opravdu nejednou zasmála. Byla tam spousta akce a napětí a ani na jedné stránce jsem se nenudila.
Druhá půlka knihy mi už přišla o něco horší. Hlavní postavy jakoby se najednou úplně změnily ve svém předešlém chování a to v senilní a bojácné postavičky, které absolutně neví, co se sebou a svým životem. Tak například princ Cardan – v první půlce knihy z něj autorka udělala pořádného tyrana, nevychovance, násilníka. A od druhé půlky? Z Cardana se stal naprostý vyděšenec a ufňukánek, který by nejraději někam utekl, schoval se a vůbec nic neřešil. Princ mě ve druhé půlce opravdu velmi zklamal – pro jejich vymyšlený plán skoro nic nedělal, jen se neustále opíjel a urážel svými vtipy nevtipy. To je v kostce vše, co jeho postava v knize dělala 😀 Nehledě na fakt, že Jude neustále ubližoval a šííííleně ji nenáviděl – tak mi teda řekněte, jak si k ní mohl vypěstovat lásku? Přece, když někdo někoho miluje, tak se mu asi tolik nesnaží neustále ubližovat, ne? :O
Jude je kapitola sama o sobě. Na půl mi její postava sedla a na půl zase ne 😀 obdivuju její odvahu postavit se královým synům a její neustálou snahu dokázat, že i když je lidská dívka, tak do světa víl patří.
Na druhou stranu se stala jen loutkou, která plnila přání snad všech okolo a podle mého názoru byla neustále zmatená. Přišlo mi, že v knize měla splnit snad jen jediný úkol a když se nepodařil, tak najednou nevěděla, co se sebou. Vymyslela si jakýsi pochybný plán, který neměl hlavu ani patu a tomu pak také odpovídalo finále Krutého prince.
Finální akce totiž nebyla žádná akce, prakticky se tam toho moc nestalo – nikdo nebojoval, dokonce ani žádné důležité hádky se zde neudály. Sice se v posledních cca 100 stránkách napětí knihy vystupňovalo, ale konec byl zklamáním. Pořád jsem četla a četla a těšila se na nějakou pecku, jobovku na konec. Ale pak jsem se ocitla na poslední stránce a…naprosto nic.
Nejvíce jsem si ze všech postav oblíbila Lockeho. Autorka bravurně popsala jeho charakter i zájem o Jude – během knihy jsem tak nevěděla, jestli to s ní myslí vážně, nebo ji jen tahá za nos a až do konce knihy jsem tuto hádanku nemohla rozluštit. Stejně tak jsem se nedokázala vyznat v princi Dainovi, ze kterého jsem byla během čtení snad nejvíce zmatená. Část mě si na něj chtěla dávat pozor, ale ta druhá část si zase říkala, že by bylo moc hezký, kdyby měla Jude konečně nějakého spojence se stejným cílem. Co musím uznat je, že autorka dokáže čtenáře pěkně zmást. Stejně tak, jako Jude jsem naprosto nevěděla, komu v knize mohu důvěřovat, což přidalo na tajemnu příbehu.
Přestože jsem se zde více rozepsala o záporech této knihy, tak i přesto jsem si knížku a její čtení užila. Díky stylu autorčina psaní jsem měla Krutého prince přečteného za dva dny. Kniha mi uběhla rychle a já si svět víl užila, ale i přesto moc nechápu, že kolem ní byl v jednu chvíli až takový povyk a tolik chvály, což si podle mého názoru nezaslouží. Pro mě to byla průměrná kniha a jsem moc zvědavá na to, jak si autorka poradí s jejím pokračováním.
PS: Taryn jsem po celou knihu vyloženě nesnášela 😀
HODNOCENÍ: 7/10
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji internetovému knihkupectví eReading.cz 🙂
Knížku si můžete zakoupit zde:
Autorem recenze je Petra Heřmanská
