Vůdce dělají činy, nebo ne?
Triad corporation se rozhodně nemíní vzdát bez boje. Marguerite Cainová o tom ví své. Poté, co musela vyváznout ze spárů jejich prohnilého vůdce, génia již svůj um využívá pouze pro vlastní potřebu, je opět v nebezpečí. Jenže tentokrát se jejich ďábelské lsti netýkají pouze jí a jejích nejbližších. Světovým magnát míří mnohem výše, v sázce je milion světů. Respektive milion alternativních vesmírů, které mají padnout za oběť cílům korporace. Genocida napříč galaxiemi je zdá se nevyhnutelná, tisíce a tisíce nevinných životů přijdou vniveč. Největší objev lidstva, možná ani nespatří světlo světa. Naše existence, tak jak ji známe, míří do záhuby.
Meg tedy musí sebrat do hrsti nejen rozum, ale i všechny síly, které jí ještě zbyly. Vítězství nebude vůbec jednoduché. Jenže nemůže jen nečině přihlížet, ne teď, ne v tuto dobu. Je třeba jednat, sjednotit se a bojovat. Jen láska, přátelství a víra dokáží porazit mocného nepřítele. Všechno se zdá býti jednou obrovskou šachovnicí, stačí jediný chybný tah a bude následovat záhuba. Není možné slevit ze svých očekávání, protože za zády se jako zlověstný stín pohybuje její temné já.
Ovládne mě panika a já zděšeně pozoruju, jak se svět kolem mě proměňuje v surrealistické
Jenže z Ohniváka, jenž se mi pohupuje kolem krku, ještě pořád sálá teplo z toho, jak jsem podnikla cestu do jiného světa. To, co vidím – smrtelné nebezpečí, ve kterém očividně jsem –, je naprosto skutečné.
Pak si uvědomím, že visím ze vznášedla, co na zšeřelé nebe promítá holografické reklamy. Konečně se mi podaří zaostřit na konkrétní objekt ve městě pode mnou dost dlouho na to, abych ho rozpoznala. Katedrála svatého Pavla. A za ní jakýsi futuristický mrakodrap, který v mojí verzi Londýna nikdy neexistoval.
Londýnská dimenze. Jsem zpátky ve futuristickém Londýně, první alternativní dimenzi, kterou jsem kdy navštívila.
Podle všeho to bude taky dimenze, ve které zemřu.
„Marguerite!“ Otočím se a zahlédnu tetu Susannah, jak se vyklání z okýnka vznášedla. Vlasy odbarvené na blond jí povlávají kolem obličeje, rozpohybované silou stejných poryvů větru, které trhají moje šedé šaty na cáry a dávají světu pode mnou na odiv můj zadek. Ne že by mě zajímalo, kdo ho uvidí, když zrovna teď můj život visí doslova na vlásku. Teta Susannah má vytřeštěné oči, po tvářích jí stékají slzy a nechávají za sebou černou cestičku od řasenky. Kolem ní se nahrnuli další cestující, tisknou obličeje k oknům a šokovaně zírají na holku, co za chvíli umře.
Fajn, pomyslím si a snažím se pravidelně dýchat. Stačí mi jen vyšplhat se zpátky nahoru. Není to tak daleko. Metr, možná čtyři?
Claudia Grayová- Milion světů s tebou
Originální název: A Milion Worlds…
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2016)
Počet stran: 318
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo
Vynález, který měl sloužit lidstvu, představuje mocnou zbraň!
Není to zas tak dlouho, co se na pultech našich knihkupectví objevil první díl série s názvem „Tisíc kousků tebe“, brzy poté následovalo pokračování „Deset tisíc nebí nad tebou“. Ku příležitosti vydání druhé knihy navíc české fanoušky poctila svou přítomností autorka, Claudia Grayová, která na Humbook festu rozhodně bodovala. Tahle trilogie vás učaruje především díky nádherným obálkám, které jednoduše nedokáží neupoutat pozornost. I nápad s alternativní realitou je vskutku skvostný. „Ohnivák“ si v naší kotlině právem vydobyl slušnou fanouškovskou základnu. Závěr trilogie jen podtrhuje jeho kvality a ukončuje nadupanou kapitolu trochu jiného „cestování časem“.
Spisovatelka zde opět a znovu dokazuje, že psát opravdu umí. I tu nejnudnější popisnou scénu vykresluje do nejmenších detailů, díky čemuž si okamžitě získá vaši pozornost. I když v knize je opravdu hojnost popisů a barvitého lýčení nepodstatných záležitostí, tak stejně při čtení nepociťujete nudné chvilky. Dějová linie je na rozdíl od předchozích dvou jednoduššího rázu. Zápletka se drží pevně zajetých kolejí ve stylu úvodu, gradace a závěru. Působí tedy poněkud sušším dojmem, ale ve výsledku to dílu na kvalitě příliš neubírá.
Zvrácená není dokonalá cestovatelka své dimenze. Tou byla moje starší sestra Josie. Na Základně jsem viděla, jak moc si Josie užívala možnost navštěvovat jiné světy. Tahle práce jí dokonale vyhovovala, protože zbožňovala jak vědu, tak adrenalinové sporty.
Jenže vstupování do paralelních dimenzí je nebezpečná hra i pro dokonalé cestovatele. Všichni jsme se v alternativních vesmírech dostali do pořádných průšvihů a Josie umřela.
Vlastně se jí přihodilo ještě něco horšího. Rozštěpila se.
To znamená, že se její vědomí rozletělo na dva, čtyři nebo tisíc kousků. Naštěstí se rozštěpení v podstatě nemůže stát jen tak náhodou. Před několika dny jsem se ale dozvěděla, že existují dva způsoby, jak rozštěpit něčí duši. Buď tak, jak se to stalo Josie – její hostitelka se vážně zranila a Josie se pokusila z dimenze vyskočit těsně předtím, než zemřela. Když totiž váš hostitel zemře ve chvíli, kdy ho ovládáte, vy zemřete spolu s ním. Josie ze Základny sice zvládla vyskočit, ale už bylo pozdě. Její vědomí se rozštěpilo na nespočet kousků a rozptýlilo se po desítkách dimenzí. Každý úlomek byl tak maličký a nezachytitelný, že bylo jasné, že Josie nepůjde dát znovu dohromady.
Verze mých rodičů ze Základny tenhle hrůzný zážitek dohnal k šílenství. A kdo ví, co to udělalo se Zvrácenou, protože se z ní stalo něco tak vyšinutého, že jsem ani netušila, že bych něčeho takového byla kdy schopná.
Jenže i tahle zvrhlá verze se mnou sdílí něco elementárního…
Víš, kam se musíš vydat, až to tu vyřešíme, že jo?“ zeptal se Theo, zatímco jsem bezmocně sledovala Zvrácenou, jak doplétá cop. „Znáš výpočty?“
Obstojné zakončení jedné velké etapy!
Pokud ovšem čekáte na romantické momenty, tak budete zřejmě zklamaní. Romance se do celého kontextu příliš nehodí, je nepřirozená, napasovaná nahrubo z povinnosti. Jako kdyby se autorka na poslední chvíli snažila dostát standardům YA žánru a za každou cenu tam vměstnala milostný trojúhelník, který, ale příliš nefunguje se zbytkem knížky. Neustále se opakující hádky, usmiřování se a přátelské pochlebování si rozhodně pod slovem „láska“ a „romance“ nepředstavuji.
Musím přiznat, že závěr série jsem čekala trochu vyostřenější, napínavější. Jenže žádný velký zvrat, ze kterého bych si „sedla na zadek“ se nekonal. Zatímco předchozí dva úseky velkého dobrodružství byly opravdu excelentní, tento působil mírně nadprůměrným dojme. Škoda, škoda, ale i tak se jedná o počin, který za to rozhodně stojí!Za mě 3.7 z 5. hvězdiček a doporučení na nevšední dobrodružství!
Poznal to? Jak by mohl? Ale jestli mě někdo zná, opravdu zná skrz naskrz, tak jedině Paul.
Díval se mi do očí, jako by hledal něco, co jsem nedokázala pojmenovat. Zvrácená mu opětovala úsměv a omotala mu ruce kolem paže. „Vítej doma,“ šeptla.
Prosím, říkala jsem si v duchu. Nenech se ošálit. Podívej se mi do očí, uvidíš ten rozdíl. Je to naše jediná šance.
Prosím, Paule. Poznej mě.
A on mě poznal. Poznal mě.
„Marguerite…“ Jeho hlas vyšuměl do ztracena. „Jsi…“
„Jsem v pohodě,“ odpověděla šeptem. „Neublížil jsi mi.“
Rodiče se zarazili při představě, že mě Paul jakkoli ranil, což bylo přesně to, čeho Zvrácená chtěla docílit. Jenže v tu chvíli se taky prozradila, protože Paul věděl, že nemám nejmenší důvod něco takového říkat.
Paul se vymanil z jejího sevření, pak mě popadl za zápěstí a stiskl je tak pevně, až to zabolelo. Zvrácená vyděšeně zalapala po dechu. Táta udělal krok vpřed, paži napřaženou, připravený zasáhnout. „Paule, co to děláš?“
„Nevím, jak je to možné.“ Paul se mi zadíval do očí a já věděla, že v nich vidí mě, a ne Zvrácenou. „Ale tohle není naše Marguerite.“
E-knihu zakoupíte na těchto stránkách:
Odkaz na knižní blog autora recenze: