Německý bestseller Tajný život stromů se již druhým rokem drží na žebříčku nejprodávanějších knih a získává si nadšené čtenáře ve stále více zemích.

Les je pro mnohé z nás vytouženým místem odpočinku. Je synonymem ticha a nedotčené přírody. Renomovaný lesník Peter Wohlleben nám dává nahlédnout do skrytého života stromů a odhaluje nečekané skutečnosti: stromy mají paměť, předávají si informace, pociťují bolesti, dokonce mohou dostat úpal a časem se jim tvoří vrásky. Mnohé stromy, jako například duby, spolu navzájem komunikují prostřednictvím vonných látek. V okamžiku, kdy je některý ze stromů napaden hmyzem, vysílá vůně jako signály a všechny stromy v okolí upozorní na nebezpečí. Peter Wohlleben čerpá ze svých mnohaletých zkušeností lesníka a ukazuje nám les ze zcela nové stránky. Jeho zábavná knížka, plná nových informací o stromech a lesích, nás přivádí k úžasu nad zázraky přírody. Ve vynikajícím překladu PhDr. Magdaleny Havlové.

Název: Tajný život stromů – Autor: Peter Wohlleben – Počet stran: 208 – Nakladatelství: Václav Kazda – Rok vydání: 2016 – Moje hodnocení: 4/5

Většina smrtelníků do lesa ráda zavítá. Někdo na občasnou procházku, někdo sem tam na houby, a jiný možná pravidelně při každodenním venčení psa. Nejčastěji do lesa chodíme, protože se v něm cítíme dobře. Je pro nás zelenou oázou klidu a pohody, na okraji lesa ponecháváme své starosti a oddáváme se tiché meditaci. Z lesa vychází jistota a síla odvozená od jeho neměnnosti, poměřujeme-li ji hektickým tempem urbanizovaného člověka. K lesu proto cítíme respekt, aniž bychom moc přemýšleli nad tím proč. Ti vnímavější z nás se naučili les pozorovat a vnímat jeho tichý život podléhající periodám ročních období. Vnímají také různé druhy lesa a mají své oblíbené porosty.

Pro Petera Wohllebena byl donedávna les jeho pracovištěm, a svým způsobem je mu obživou stále. Jako lesník v něm strávil mnoho času a naučil se dívat se na existenci stromů hlouběji než většina z nás. Bezpochyby mu v tom pomohlo jeho vzdělání a profese jako taková.

„Tajný život stromů“ není první knihou věnovanou popisu životních mechanismů a procesů vyšších rostlin. Nedostižná je v tomto ohledu například o dvacet let dříve vydaná kniha Davida Attenborougha „Soukromý život rostlin“. Wohllebenova kniha však disponuje jednou charakteristikou, která ji zajistila obrovskou popularitu: popisuje les za naším domem, nikoliv deštné pralesy nebo sibiřskou tajgu.

Na počátku stála práce

Můžeme říci, že na počátku záměru napsat tuto knihu stálo autorovo osvícení, v němž se z lesního správce sledujícího růstové diagramy a monitorující produkci dřevní hmoty stal uvážený hospodář přemýšlející o tom, co jeho svěřencům dělá dobře, nebo jim naopak škodí.

A protože se z titulu své funkce správce obecních lesů často dostával do kontaktu s laickou veřejností a mnohé z toho, co o lese pochopil, předával dále, rozhodl se o tom sepsat knihu.

V ní přistupuje k tématu velmi racionálně. Vychází nejen ze svých pozorování, ale opírá se odborné vědecké studie a experimenty, které studoval na základě rozsáhlé rešeršní činnosti.

Kniha je v podstatě životopisem stromů. Popisuje jejich vývoj růst od semínka až po vetchého kmeta, jehož de facto v našich hospodářky využívaných lesích – plantážích – nemáme šanci potkat. Věnuje se rozmnožování stromů, jejich životu ve vzájemných společenstvích, jejich boji se škůdci a chorobami. Vše posuzováno prismatem evoluční biologie – vše má svůj smysl a účel.

Strom se nám postupně zjevuje jako složitý organismus, který je navzdory své mohutnosti a dlouhověkosti velmi citlivý k výkyvům okolního prostředí, s ním že je svázán tisíci neviditelných vláken. To je myšleno doslova – mycelium hub prorůstající mnohdy obrovské plochy lesů -, i obrazně, pokud autor píše o komunikaci stromů prostřednictvím chemických látek uvolňovaných do ovzduší. Strom neroste sám, pokud opravdu neroste sám. Má složité vazby s příslušníky svého druhu a prosperita jedince je v mnohem větším míře, než by nás napadlo, závislá na prosperitě celého společenství a naopak.

Prvotina je prosycena emocemi

Kniha je autorovou prvotinou a je to znát na jejím stylu, k němuž lze mít několik drobných výhrad. Tou nejvýznamnější je asi skutečnost, že autor dal průchod svému entuziasmu a zaujetí věcí natolik, že populárně naučná kniha je prosycena emocemi, příměry a alegoriemi, které z „prostého“ lesa občas činí bytosti podobné lidem. Antropomorfismus je místy opravdu silný a lze se obávat, aby senzitivní čtenáři nepodlehli pokušení v knize vidět více, než barvitý popis evoluce rostlin a jejich společenství.

Na druhou stranu nás může nepadnout otázka, zda to není dobře a zda právě díky tomu kniha získala tak široký pozitivní čtenářský ohlas. Pokud ano a čtenáři a čtenářky, které by o podobnu literaturu jinak nezavadili a do lesa by dále chodili jen kvůli tomu svému koši praváků, projeví zájem o ten svůj kousek lesa, získají úctu k jeho tichým a dlouhověkým obyvatelům a uvědomí si, že tu vůbec není jen kvůli nám, lze výše zmíněné výhrady hodit za hlavu.

Kdo však v této knize hledá okultní síly a návody pro jejich poznání a čerpání, bude zklamán. Kdo se pídí po tom, jak „funguje“ příroda kolem nás, tomu se dostane uspokojivých odpovědí na mnoho jeho otázek týkajících se lesa.

Lze si jen přát více takových knih nabízejících pohled na svět, jež nás obklopuje, otevřenýma, ale střízlivýma očima.

Eknihu koupíte zde: