Jak to vidí Jirka Vlček?
Když Ibrahim odváděl naparujícího se Ajťáka z posluchárny, všiml si hladový lektor ve vedlejší místnosti připraveného pohoštění. Kuřata, ryby, bílé chlebové placky, různé saláty, ovoce, sladkosti, všechno vypadalo tak lákavě, až se mu sbíhaly sliny. Odmotal si z hlavy šátek a podal ho Ibrahimovi.
„Vidím, že tu máte připravený rautík,“ polkl na prázdno. „Je to košer? Aby se pánové neurazili.“
„Halal, ne košer,“ zasyčel na něj Ibrahim a pro jistotu se ohlédl k zavřeným dveřím do sálu, jestli je někdo neslyšel. „Košer mají židi.“
„Aha,“ přikývl vážně Ajťák. „Já myslel, že to vy nesmíte jíst vepřové.“
„Ne, to nesmíme,“ odsekl.
„A židi můžou?“
„Ne.“
„A krev někdo z vás může? Myslím vás nebo židy.“
„Ne.“
„To, že když zabíjíte zvíře, nesmíte ho omráčit, podřezáváte ho zaživa, je arabský, nebo židovský zvyk?“
„To máme společné,“ vrčel Ibrahim.
„Teď se neurazte, ale z mého laického pohledu to vypadá na první pohled
dost podobně.“
dost podobně.“
Ibrahim nevypadal, že by byl ochoten diskutovat o rozdílech v náboženských zvyklostech muslimů a židů ohledně stravování.
„Teď mě ještě napadlo,“ pokračoval dál Ajťák nedbající Ibrahimova varovného pohledu, „že vlastně uctíváte Ježíše jako proroka, i když to byl Žid, v koránu máte Adama s Evou, Abraháma, Noema, Mojžíše, Pannu Marii a považujete společně se židy Jeruzalém za Svaté město. Nebylo by na čase uvažovat o nějakém propojení vašich dvou náboženství?“
Když se mu po chvíli podařilo vykroutit z Ibrahimova sevření a utřít si poprskaný obličej, usoudil, že vlastně zas až takový hlad nemá a zvolil taktický ústup.
Tato ukázka vystihuje styl psaní autora, Marka Judy. Ironický, s přesahem do historie, politiky a kultury a v neposlední řadě: vtipný. Již autorova první kniha, Špinavé peníze, přivedla na literární svět hlavního hrdinu, Martina Novotného, jinak také zvaného Ajťák. Proč Ajťák? Nejspíš proto, že je to ajťák- odborník v oboru informačních technologií. A jako správný ajťák je mírný sociopat, kulturně i společensky neobratný, sportu nepěstující. Tak a toto individuum vystavte v prvním dílu tlaku ruské mafie a nechte ho prát špinavé peníze? Hlavní hrdina se z toho nějak vymotá (navzdory proříznutým ústům a specifickým reakcím) a proto může prožívat bohatá dobrodružství nejrůznějšího charakteru (například dobrodružství, sex, láska, peníze) – a tentokrát se většina děje neodehrává v Česku, ale v Malajsii.
Špinavé triky máme na Palmknihách v sekci Krimi / detektivky. Myslím si, že to není úplně přesně: jde o dobrodružnou knihu v tom nejlepším slova smyslu. Napětí, akce a i ten nudný sex (to je vtip- znáš mě miláčku, že jo?) je přesně dávkováno a promíseno humorem a jemnou nadsázkou – přesně tak, jak to mám rád.
Večer dorazil Ajťák k Barbíně zcela vyčerpaný. Beze slova jí podal diplom s vyznačeným časem a šel si nalít pivo.
„Gratuluji,“ pochválila ho slečna. „Jak se ti to líbilo?“
„Masochismus,“ odpověděl mezi dvěma loky Ajťák. „Ale aspoň se teď nemusím několik dní mýt.“
„Už jsi přemýšlel o tom, kam chodí všichni ti freediveři na záchod, když jsou celý den v bazénu a hodně hydratují?“ nadhodila Barbína.
„Že by?“
„Přesně tak. Jdi se nejdřív vysprchovat a pořádně vyper všechny věci.“
Takže: pokud se vám líbí Bond, James Bond nebo třeba Indiana Jones, tak jste na správné adrese. Jen hlavní hrdina není bez bázně a hany, ale je spíše s bázní a vlastně bez Hany. Nebezpečí neřeší (obvykle) pistolí či bičem, ale spíše proříznutou pusou či chtíčem – tak jak to máme my Češi nejradši.
Takže pokud se chcete pobavit, tak budete na správné adrese. A mimo to se naučíte, jak prát špinavé peníze a jak se potápět. Třeba se vám to hodí v příštím životě.
„Co jste to tam dělal, vy idiote? Víte, co jste udělal? Provařil jste operaci, prozradil konspirační byt a vyhrožoval jste, že zlikvidujete největší mešitu široko daleko. Naším jménem.“
„Propáníčka, já myslel, že je to jen zkouška komunikace. Jsem to ale trumbera,“ spráskl ruce s nechápavým výrazem Ajťák.
„Jaká zkouška? Co to žvaníte?“
„No, jak jste říkal to o tom Charliem, že dal Romeovi echo o nějaké Limě. A pak něco o černoších.“
„Já jsem nic o černoších neříkal,“ obrátil se šokovaný Šéfíček na agenta Watsona, který jen pokrčil rameny.
„Ale ano, říkal. Jasně jsem slyšel, že říkáte devět set Zulů. To je černošský kmen v Jihoafrické republice, co nemá rád Xhosy, jak je od nich Nelson Mandela. Vy máte něco proti Zulům?“
„Člověče, já jsem neříkal nic o žádném kmeni. Zulu je označení pro koordinovaný světový čas. Dal jsem vám povolení v devět hodin zahájit akci.“
„Aha. A proč jste to neřekl normálně? A co ten Romeo a Julie?“
„Proboha, vy jste neměli před akcí brífink?“ obrátil se na Watsona.
Ten přikývl. „Měli, ale nebyl čas vysvětlovat mu všechna pravidla komunikace. Je to civil z východní Evropy, který ke všemu neumí moc dobře anglicky.“
„Co je to brífink?“ zeptal se Ajťák.
„To se mi snad jenom zdá,“ prohlásil Šéfíček a dal si hlavu do dlaní.
„Porada,“ napověděl mu Watson. „Před akcí se dělá brífink a po akci debrífink.“
„Když já nejsem brífinkový typ,“ opáčil nevinně Ajťák.
„Vypadněte odsud,“ zasyčel na něj Šéfíček. „Nechci vás vidět.“
„Ozvu se vám,“ doplnil Watson a naznačil Ajťákovi posunkem hlavy, ať raději zmizí, než si to jeho nadřízený rozmyslí.
Takhle vidí Špinavé triky Marka Judy Jirka Vlček. Co vy? Podívejte se na Špinavé triky v e-shopu, nezapomeňte ani na první díl série Špinavé peníze. Je stejně dobrý.