Myslela jsem si, že v urban fantasy už mě nic nepřekvapí. Mám celkem načteno a tak jsem podlehla dojmu, že už jsem viděla všechno a cestička žánru je vyšlapaná v pevně zajetých kolejích. Paní Sněgoňová mě však přesvědčila o tom, že je pořád možné udělat věci jinak a přes to zachovat onu ukrutnou čtivost, která je na podobných knihách přitažlivá.
Název: Krev pro rusalku – Autor: Kristýna Sněgoňová – Počet stran: 464 – Nakladatelství: Epocha – Rok vydání: 2019 – Moje hodnocení: 4/5
Příběh se odehrává v Brně, což mi bylo už od začátku sympatické. Je to však malinko jiné Brno, než jak ho znám. Krom normálních lidí v něm žijí také rozličné druhy víl, a protože jich není zrovna málo, jsou začleňovány do normálního života. Tak trochu po lidském způsobu, tedy donucením. Vílám, rusalkám, meluzínám to poněkud láme vaz, protože nejsou tak úplně lidmi, aby se dokázaly přizpůsobit lidskému životu. S lidmi se také moc nemusejí a důvody jsou na obou stranách.
Pro dohled nad vílami je zřízeno speciální policejní oddělení – vyšetřuje jejich zločiny. Převážně napadení a žraní lidí. Dohlíží také na to, aby víly dodržovaly pravidla a podmínky stanovené úřady. Mělo by teoreticky vyšetřovat i zločiny spáchané na vílách, jenže kdo by se staral. Vždyť víly jsou míň než zvířata.
Na tomto oddělení pracuje jako vyšetřovatel i Dominik Stolbenko, který je zároveň vypravěčem příběhu i hlavní postavou. Dominik není zrovna prototyp obdivuhodného policisty. K psychickým problémům, které má od dětství, kdy viděl, jak mu víla sežrala mámu, se přidala postupně i závislost na prášcích. Ze začátku jsem poznala spíš jeho špatné vlastnosti. Pokrytectví, sobectví, alibismus a prospěchářství. Na věci měl jen ten svůj úhel pohledu a cokoliv jiného si odmítal připustit. (Kdo z nás takový občas není, hoďme kamenem.) Občas tak úplně nedomyslel následky toho, co udělal a snažil se ze všeho vybruslit tak, aby si zachránil vlastní kůži a ještě si to sám před sebou obhájit. V průběhu čtení se mi začal před očima nepatrně měnit a myslím, že tím překvapoval i sám sebe.
Dominik byl skvěle napsanou postavou a v knize Krev pro rusalku nebyl zdaleka jediný takový. Paní autorce se podařilo psychologii svých hrdinů skvěle podchytit a udělat z ní velmi silnou stránku knihy. Ať už se jednalo o strach, předsudky a z toho pramenící agresivitu nebo o slepé a nekritické obhajování a přijímání víl. Bohužel musím uznat, že se vše bylo postaveno na reálných základech a vzorcích chování, které je možné vidět i v současném životě. Cílem nenávisti, nepochopení a útlaku zde byly víly. Ztělesňovaly ale také strach ze skutečného nebezpečí i z neznámého a přitažlivost odsuzovaného. Bylo velmi snadné pochopit postoj obou stran a těžké rozhodnout se co je nejlepší.
Kniha není zběsile akční, jak jsem si zvykla u mužských kolegů paní autorky. Ženský pohled na věc, ale příběhu prospěl. Není to jen honička s macho hlavním hrdinou. Paní autorka přichází s něčím navíc. S jiným úhlem pohledu na společnost a její sociální problémy a přitom jsem nebyla ochuzena ani o brutální scény a promyšlené hnusárny, při kterých by se málem i žaludek zvedal. Pokud jsem chtěla, mohla jsem se zamýšlet nad morální stránkou věci a nad rasizmem. Své tu hrají i rodinné vztahy. Detektivní zápletka byla zajímavá a dobře promyšlená. Pokud čtenář čte pozorně, má šanci přijít věci na kloub. Nakonec však stejně přijde zírání s otevřenou pusou. Začlenění víl do běžného života ve městě se mi zdálo jako skvělý nápad a působilo to až překvapeně reálně. Skoro jsem se bála vyjít před barák 🙂 a pokud znáte Brno, na určitá místa si už sami zaběhat nepůjdete.
Paní autorka píše skvěle. Srozumitelně a bez zbytečných jalových keců. Kniha se mi díky tomu rychle dostala pod kůži. Skvělý nápad podpořila čtivým zpracováním a dokázala se vyhnout většině otravných věcí, které v podobných knihách bývají navíc, například nevěrohodné romantice, přehnaně macho hrdinovi a lacině používaným vulgarismů. Tím nechci říct, že by v textu nebylo sprosté slovo, ale když je, má své místo a nepřehání se to s nimi. Celá atmosféra, kterou je kniha prodchnutá, je podivným způsobem depresivní. Přitom jsem si ji dokázala vychutnat, aniž by nějaké chmury sedly i na mě. Myslím, že k příběhu nemohlo být zvoleno nic lepšího.
Jaký je tedy konečný verdikt? Čtivé, akční, zajímavé, originální. Rozhodně nic, co by milovníci žánru měli obejít obloukem. Naopak! Neváhejte a začtěte se.
Za laskavé poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji Palmknihám. Ukázku z knihy najdete na níže uvedených odkazech.
