Ne nadarmo se Farallonským ostrovům říká „ostrovy mrtvých“ — každý, kdo na ně zavítá, se musí smířit s tím, že už se možná nevrátí.
Fotografka přírodních scenerií Miranda se rozhodne strávit rok na Farallonských ostrovech, proslulých svou krásou, ale i nebezpečností. Na neobydlené ostrovy je vstup možný jen na zvláštní povolení, a tak jedinými Mirandinými společníky jsou biologové, kteří v drsných podmínkách zkoumají pozoruhodnou místní faunu — početnou rybí populaci, žraločí hejna, velryby i přemnožené ptactvo.
Miranda je svým novým působištěm uchvácena, ale zároveň jí začíná docházet, že strávit rok mimo civilizaci bude náročnější, než si představovala. Zdá se, že každý na ostrovy před něčím utíká a že před ostatními skrývá nějaké tajemství. Když pak jeden z vědců nečekaně zemře, vyvstává otázka, jestli padl za oběť pouze nehostinným „ostrovům mrtvých“, nebo některému z jejich dočasných obyvatel. Z ostrovů ovšem není kam utéct a nezbývá než s neustálou hrozbou smrti pokračovat den za dnem dál…
Název: Strážci světla
Autor: Abby Geniová
Překlad: Anna Halfarová
Nakladatelství: Host
Počet stran: 350
Rok vydání: 2018
Mé hodnocení: 3/5
Fotografka přírodních scenérií, Miranda, se rozhodne, že na Farallonských ostrovech stráví rok, aby zde zachytila jejich krásu a nespoutanost.
Na tyto bohem zapomenuté ostrovy je dovoleno vstoupit jen se zvláštním povolením a tak jedinými momentálními obyvateli je hrstka nadšených biologů. Ti v drsných podmínkách zkoumají místní faunu – ptáky, velryby i početnou žraločí populaci.
Po příchodu Mirandy se spolu také vsadí, za jak dlouho odsud Miranda uteče. Jestli se bude jednat o týdny, nebo spíše o měsíce. Nikdo totiž nepředpokládá, že by zde Miranda vydržela celý rok.
Miranda je však z ostrovů doslova nadšená. Tolik nespoutané krásy rozhodně nečekala a tak se vydává, spolu s foťákem, zachytnout všechnu tu nádheru. Jsou zde myši, hodně myší, takže když se podíváte, je to, jakoby se skály hýbaly, jakoby se jednotlivé kameny valily dolů. Při bližším prozkoumání je jasné, že se jedná právě o myši.
Při zachytávání tohoto úkazu se však Miranda zhroutí ze svahu dolů a ošklivě se poraní. Díky této nehodě dostane přezdívku Myší kožíšek, která jí moc vtipná nepřišla.
Přijela policie. Asi jsem se neměla čemu divit, ale stejně mě to překvapilo. Po čtyřech měsících izolace se v mé mysli stala z ostrovů neproniknutelná pevnost. Jenom kapitán Joe byl natolik neohrožený, aby nás našel na mapě, a dokonce si i troufl vydat se na namáhavou cestu k našim břehům. Podařilo se mi zapomenout na prostý fakt, že Kalifornie je od nás vzdálená jen padesát kilometrů. K tomu, abychom získali pozornost civilizovaného světa, nám stačil jeden telefonát. Okamžitě k nám poslali helikoptéru.
Byla jsem zrovna ve svém pokoji, kam mě uložil Mick, když jsem zahlédla pohybující se obláček, stín na třpytícím se moři. Helikoptéra přeletěla přes horizont. Dole bylo slyšet biology, jak přicházejí a odcházejí, ozývaly se hlasy, bouchání dveří. Nezajímalo mě to. Uvelebila jsem se v příjemném snu.
Díky velmi omezeným možnostem je všech sedm členů výpravy zabydleno v malé chatce. Zde chybí veškeré soukromí, nebo pořádný prostor. Ze svých pokojů slyší opravdu každé šustnutí, což by se mohlo zdát jako ideální prostředí pro vytvoření pořádné „alergie“ na své spolubydlící.
Nakonec to však není maličká chata, co se stane obrovským problémem pro celou výpravu…
Když jsem si všimla této knihy a přečetla jsem si anotaci, tak jsem si myslela, že to bude báječná kniha plná krásné přírody a záhadného úmrtí. Jestli se mi kniha líbila, se podíváme v následujících řádcích.
Obálka, tak ta je úžasná, představuje přesně to, co je v knize popisováno. Hostinu pro žraloky, kterým ve vzduchu asistují racci.
Kniha je rozdělena na jednotlivé sezóny. Najdeme zde sezónu žraloků, velryb, tuleňů a ptáků. Tyto sezony mají dohromady 40 kapitol a jsou zakončeny epilogem. Nechybí zde ani poděkování autorky.
Strážci světla jsou zařazeni do kategorie thriller, nicméně já bych řekla, že se jedná o román, kde jsou v hlavní roli nehostinné Farallonské ostrovy, které obývá pouze sedm lidí. Jedná se o biology, kteří zkoumají chování zdejších živočichů a fotografku, která se rozhodla, že na rok splyne s touto přírodou, aby nafotila co nejvíce fotek této drsné krajiny.
A byly to právě popisy místní krajiny, které byly opravdu pečlivé. Vlastně jsem si při čtení říkala, že se autorka mohla méně věnovat popisům okolí a více se zaměřit na samotný děj. Bylo vyčerpávající číst o tom, kde je jaký kámen, nebo jak co vypadá.
Osobně mám ráda knihy, které nikam nespěchají, a pomalu plynou. Strážci světla však na můj vkus spíše stáli než pluli. Do dobré třetiny knihy nás autorka seznamovala s ostrovem a jejími obyvateli a děj v podstatě stál na místě. Byla jsem ze čtení doslova unavená a moc se mi nechtělo ke knize vracet.
Autorka vždy něco málo nakousla ale nic nedokončila. Obyvatelé ostrova byli sice biologové, ale autorka je vylíčila jako podivíny, se kterými byste nechtěli sedět v čekárně u lékaře, natož s nimi bydlet několik měsíců v malé chatě na opuštěném ostrově.
Na knihu jsem se těšila, myslela jsem si, že se bude jednat o zajímavý thriller, který bude ještě o kousek zajímavější díky divoké přírodě Farallonských ostrovů. Autorka však tento příběh bohužel umlátila svými dlouhými a poetickými popisy místní krajiny. Myslím si, že měl někdo autorce pomoci a vysvětlit jí, že tato cesta nejspíš úplně dobrá nebude.
Kdyby byl příběh napsaný trochu svižněji, tak by se mohlo jednat o zajímavý kousek. Takto si myslím, že si spousta lidí pořádně promyslí, zda si knihu přečíst, či nikoliv. V budoucnu se nejspíš této autorce vyhnu.
Za zaslání recenzní eknihy mnohokrát děkuji internetovému eknihkupectví Palmknihy.cz a eReading
Zde si také můžete eknihu Strážci světla zakoupit.
Recenzi si také můžete přečíst na mém blogu:
