Začnu tím, že tato kniha je naprosto úžasná. Vezmu-li mých TOP 10 knih, které jsem v životě přečetl, tak tato kniha do nich patří. Nejspíš by se vešla i do první pětky, ale to byste mi už možná nevěřili :-). Nevěřím, že se mi povede popsat PROČ je tak skvělá – s tím se musí každý čtenář srovnat sám. Nicméně se pokusím načrtnout pár důvodů, proč si knihu vůbec pořídit.
Janusz Zajdel patřil mezi přední polské sci-fi spisovatele na konci osmdesátých let minulého století. Umřel bohužel relativně mladý v roce 1985 na rakovinu, svá nejznámější díla napsal právě v posledních pěti letech svého života.
Limes Inferior vyšla v Polsku poprvé v roce 1982, u nás potom v roce 1989. Upřímně: že tato kniha vyšla ještě za komunismu je pro mě neustále překvapivé, kritika totalitní společnosti je tam více než zřejmá.
Teď vyšla kniha znovu, doplněná dvěma povídkami v nakladatelství Triton. To připravilo následující anotaci:
Totalitní společnost, v níž jsou lidé rozděleni do tříd a odměňováni podle své inteligence, funguje zdánlivě bez problémů. Všichni jsou si rovni, i když někteří jsou si rovnější. Každý má nárok na základní potřeby – potraviny, bydlení, zdravotní péči. Lahůdky a luxusní zboží jsou ale jen pro ty s vyšší třídou, kteří mají přístup k „tvrdší měně“. Ta se dá ale naštěstí směnit a veksláci jsou všudypřítomní.
A pak jsou tu lifteři. Máte-li dost peněz, dokážou nejrůznějšími nelegálními způsoby „vyliftovat“ vaši třídu, a tak vám zvýšit úroveň a příjmy.
Sneer je jedním z těchto „veksláků“, který se na režim adaptoval. Přesto se začne zajímat, jak systém může fungovat, když se zdá, že společnost řídí pouze vyliftovaní hlupáci. Proniká do stále hlubších tajemství, včetně toho nejutajenějšího – kdo to vše řídí.
Pokud se v knize soustředíte na děj, tak vám bude připadat pomalý, protože spád knih se za posledních třicet let trochu změnil. Nicméně o prvoplánovitou akci v této knize nejde.
Limes Inferior je totiž skoro věštecká kniha. Najdete v ní předpovězený posun v sociální oblasti, který nastal po rozpadu komunismu. Přečtete si o generacích lidí, kteří jsou udržováni při životě sociálními dávkami, zabavováni hrami – a to je tak vše, co pro ně společnost chce nebo může dělat. Autor se nebojí napsat, že vrstva těchto „zbytečných“ lidí se bude jen rozšiřovat, tak, jak tito lidé přestanou stíhat stále vyšší a vyšší nároky na vzdělání a inteligenci. (A podívejte se do Španělska nebo do Anglie, jak se jim žije. A pak se zamyslete, proč je tam fotbal tak populární.)
V tomto příspěvku jsem představil knihu jako depresívní anti-utopii. Nebojte se, čte se navýsost příjemně, jen se u ní občas vyplatí zamyslet. Není toto koneckonců poslání literatury? Jo a mimochodem: kniha je stravitelná i pro nečtenáře fantastiky. Dokonce bych řekl: knihu by si měli přečíst hlavně ti, kteří se sci-fi vyhýbají obloukem.
Kniha má na serveru Legie.info hodnocení 93 %, což znamená 215 místo celkově.
Osobně bych se nebál dát 100 %.
Autorem recenze je Jirka Vlček.