Na začátku byl ambiciózní vědecký projekt, který měl za cíl osídlit vhodnou planetu ve vesmíru inteligentním životem. Na vybrané planetě proběhla terraformace a po té, co byla úspěšně dokončena, měla být na planetu vysazena várka pozemských primátů společně s jistým geneticky vypěstovaným „inteligentním“ virem, který měl uspíšit jejich vývoj. Pomoci jim s rozvojem inteligence a vybírat k množení jen ty nejlepší z nich. Hra na boha se ale pokazila už v začátku (jak taky jinak)…
Primáti se na planetu nedostali, ale něco jiného tam už bylo. A virus si s tím poradil tak, jak byl naprogramován. Vývoj na planetě započal…
Zatím co v hlubokém vesmíru vědci v čele s doktorkou Avranou Kernovou vypiplali novou planetu, na Zemi došlo ke katastrofě. Obrátili se proti sobě dvě názorové frakce lidstva a v konečném důsledku všichni prohráli. Země je dále neobyvatelná a žalostné zbytky lidstva se rozprchly do vesmíru v obrovských lodích – archách. V první linii příběh sledoval posádku archy Gilgameš a zoufalý boj posádky o zachování života nákladu v podobě hybernovaných lidí. A právě Gilgameš bude tím, kdo doputuje k planetě Kernové.
Planeta Kernové má svoje místo v druhé linii příběhu. V ní pan autor sleduje vývoj na planetě. Setkala jsem se s generacemi tvorů, jejichž pokroky a inteligence jsou díky viru na vysoké úrovni. Na to, že se nejedná o primáty, jsou lidstvu až nepříjemně podobní ještě v jedné věci – ve vynalézání způsobů, jak se navzájem zlikvidovat. Krom pokroku jsem tedy sledovala i boje druhů mezi sebou o místo na zemi (tedy pardon, na Kernové :)).
Husí kůže mi naskočila už v druhé kapitole, když mi doklaplo, co na planetě bylo a co začal inteligentní virus ovlivňovat. Pan autor si tím zařídil mou absolutní, i když mírně zhnusenou, pozornost.
Styl psaní je hodně prostý. Pan autor (a také překladatel) se nevyžívá v komplikovaných souvětích a ani ve zbytečně složitých slovech. Na čtení je to dost příjemné, i když poněkud suché. Textovou jednoduchost ale vynahrazuje zajímavá zápletka, která dokázala vzbudit mou představivost na maximum. Nakonec jsem přišla na to, že tento strohý styl psaní ještě více zdůrazňuje myšlenku díla a nebrání soustředění na děj a přemýšlení nad ním.
Kniha je hodně rozkouskovaná. V krátkých kapitolách jsou velké časové skoky – hlavně ze začátku. Musí to ale být, aby bylo možné postihnout celý vývoj druhů na planetě a putování lidstva vesmírem. Nejdřív mě to rušilo, ale postupně jsem plynutí času prostě přestala vnímat. Skoro jsem si připadala jako člen posádky, kterého každé dvě generace vytáhnou z hibernační nádrže, aby se podíval, jak vše pokročilo :). V této souvislosti mě pobavilo, jak tímto pan autor šikovně vyřešil problém s množstvím postav a jmen, která by musel tvořit. Základ byl pořád stejný – moji oblíbenci mi zůstali celou knihu.
Kapitoly jsou hodně krátké a úderné. Popisy prostředí jsou spíš stručnější, ale přes to dostatečné. Pan autor nevaří žádnou nadbytečnou omáčku. Jde rázně a přímo k věci, což knize hodně prospívá. Pořád se něco děje a vše se žene rychle kupředu. Tomu pomáhají i velké rozdíly v čase mezi jednotlivými kapitolami – klidně pár generací (!). Bohužel ale velké skoky přispívaly k tomu, že mě – alespoň z počátku – nic nenutilo knihu neodkládat, protože se vlastně nic nestalo, když jsem to udělala a k postavám jsem zatím neměla bližší vztah. Postupem času ale začal být děj natolik zajímavý a lákavý (asi ve třetině), že mě bez problémů udržel u čtení.
Jak už bývá u scifi časté, využívá i zde pan autor známých nešvarů a povahových rysů lidstva. A tím, že je předal jinému druhu a nechal ho s nimi pracovat, je špatnost určitých způsobů chování ještě výraznější. Pro srovnání zde byla posádka lidí na arše, které šlo především o zachování druhu a nález nového místa pro život, přeci jen to ale byli lidi a jejich pocit, že jako takoví mají na všechny věci právo, s nimi zůstal i po katastrofě na Zemi.
Líbila se mi myšlenka, že inteligentní bytosti – bez ohledu na životní formu – prostě musí mezi sebou neustále soupeřit. Bojovat o nadvládu kdo z koho. Ono to tak vážně je, obzvlášť když začne jít o krk, o zdroje nebo o víru a prosazení svého úhlu pohledu. Jenže tím, jak jsou bytosti inteligentní, jsou schopné sledovat i vlastní zájmy a cíle, které se úplně neslučují se zájmem druhu jako takového. Nakonec bojují nejen proti nepříteli, ale i mezi sebou.
Kromě zajímavých myšlenek a uvažování – především u tvorů na planetě – zde pochopitelně nechyběl i technologický pokrok. Protože ti na planetě nebyli lidé, neměli jejich technologie a také uvažovali poněkud jinak, musel si pan autor vystačit s tím, co měl. A zvládl to skvěle! Technologie tvorů a její fungování bylo úžasné. A přitom nic fantaskního a nepravděpodobného. Já jim dokonce fandila víc, než lidem, protože jejich pokrok bylo neskutečně zajímavé sledovat. Pan autor mě provedl doslova od „doby kamenné“ až k vesmírnému věku. Navíc vše popsal velmi jednoduše a srozumitelně, takže mi technologie nedělaly žádný problém.
Celkově tedy hodnotím knihu jako velmi podařenou, jak po stránce příběhové, tak po stránce technologické. Pan autor mě velmi mile překvapil a kniha velmi bavila. I když se mi jím zvolený živočišný druh ze začátku spíš hnusil, dokázal mě pro něj nadchnout. Pokud chcete nějaké scifi ve kterém půjde o stvoření zcela nového druhu ve vesmíru a zároveň zápas lidstva o přežití, je tohle kniha pro vás. Jakmile se začtete, slupnete ji jako malinu.
Za poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji Palmknihám.
Kliknutím na logo se dostanete přímo ke knize na e-shopu a můžete si přečíst ukázku.
