Jaký má význam existovat?
Představte si budoucnost nového tisíciletí, kde je právo na život nedotknutelnou veličinou od doby početí až do věku třinácti let. Jenže to, zda se dožijete dospělosti už je velká neznámá. Pokud 
děláte problémy, patříte mezi sirotky anebo jste se znelíbili svým rodičům, pošlou vás jednoduše rozpojit. Tohle nenápadné slovíčko v sobě skrývá konec všeho, co znáte. Pokud se jednou dostanete do sběrného tábora, není z něj cesty zpět. Jednoduše budete rozebráni na miliony malinkatých kousíčků. Vnitřní orgány, končetiny, či třeba oční bulvy dostane ten, kdo je nejvíce potřebuje. Fakticky tedy žijete dál, i když v poněkud odděleném stavu.
Risa, Connor a Lev jsou tři naprosto odlišní dospívající, které osud svedl dohromady. Za normálních okolností by se zřejmě nikdy nesetkali, ale teď je pojí jedna chmurná skutečnost. Jejich životy tak, jak je znají brzy skončí. Jedná se o rozhodnutí, které učinil někdo jiný. Budou užiteční pro ty, kdož si jejich pomoc žádají a vlastně ani neumřou, ale bůhví proč, je to nikterak neuklidňuje. Májí jedinou naději, zůstat pohromadě a pokusit se změnit smyšlení lidstva. Jenže co zmůžou tři rozpojenci na útěku?
Druhá občanská válka, známá také jako „Válka o vnitrozemí“, byla dlouhý a krvavý konflikt vedený kvůli jedné jediné věci. Aby válka skončila, bylo schváleno několik ústavních dodatků známých jako „Zákon o životě“.
Uspokojil armády zastánců obou stran: jak práva na ochranu života, tak práva volby. Zákon o životě říká, že lidský život je nedotknutelný od okamžiku početí do dovršení třináctého roku dítěte. Ale mezi třináctým a osmnáctým rokem se rodič může rozhodnout, že pošle dítě zpětně na „potrat“ pod podmínkou, že život dítěte „fakticky „nebude ukončen. Proces, kterým je dítě usmrceno a zároveň uchováno při životě, se nazývá „rozpojení“. Rozpojování je nyní společností přijímáno jako běžný postup.
Neil Shusterman – Bez šance
Originální název: Unwind
Rok vydání: 2016 (originál vydán 2007)
Počet stran: 304
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Knižní klub
Společnost chce vaše vnitřnosti, vy chcete přežít!
Neil Shusterman není rozhodně na poli literatury pro mládež žádným nováčkem. Jedná se o úspěšného uchazeče o dvanáct amerických literárních cen, který šokoval společnost již svým románem „Smrtka“, který u nás vydalo nakladatelství Yoli. V roce 2015 se stal držitelem prestižního „National Book Award“ za přínos v oblasti Young Adult tvorby. Jeho díla se těší velmi pozitivnímu hodnocení napříč celosvětovou fanouškovskou základnou. Jen na české knižní databázi trhá rekordy, jelikož neklesá pod solidních 85 %.
Samotné „Bez šance“ se četlo velice příjemně. Za vyzdvihnutí stojí především kapitoly, které byly psané z pohledu vedlejšího charakteru, který v celém kontextu nehrál až tak velkou roli. Autorův styl je opravdu chvályhodný, ať už se jedná o způsob, jakým se hlavní protagonisté potkali, či o vykreslení vcelku reálného prostředí do nějž je kniha nenásilně situovaná. Jen škoda, že pilotním postavám chyběla určitá jiskra, která by je odlišovala od „obyčejné“ šedé masy.
Connor uvažuje, jak by mohl místu, kde žije, říkat domov, když z něho má být vykázán – nejenom z místa, kde přespává, ale také ze srdcí těch, kteří ho mají mít rádi. Když Connor vstoupí, otec sedí v křesle a dívá se na zprávy.
„Ahoj, táto.“ Otec ukáže na jakési nahodilé krveprolití ve zprávách. „Zase tleskači.“ „Co odbouchli tentokrát?“ „V Severním Akronu vyhodili do vzduchu obchod Old Navy v nákupním centru.“ „Hm,“ řekne Connor. „Člověk by čekal, že budou mít lepší vkus.“ „Mně to jako legrace nepřipadá.“ Jeho rodiče netuší, že Connor ví, že má jít na rozpojení.
Neměl to vůbec zjistit, jenže vyčmuchávat tajemství mu šlo vždycky. Když před třemi týdny v tátově domácí pracovně hledal sešívačku, objevil letenky na Bahamy. Na Den díkůvzdání měli odletět na rodinnou dovolenou. Ale mělo to jeden háček. Letenky byly jen tři. Pro matku, pro otce a pro mladšího bratra. Pro něho žádná. Nejdřív si jenom myslel, že jeho letenka je někde jinde, ale čím víc o tom přemýšlel, tím míň se mu to zamlouvalo. Pustil se tedy do trochu důkladnějšího pátrání, když byli rodiče mimo dům, a našel to. Příkaz k rozpojení. Byl podepsaný na starém tiskopise se dvěma kopiemi. Bílý originál už byl pryč – vzaly si ho úřady. Žlutá kopie měla Connora doprovodit na jeho poslední cestě a růžová zůstane jeho rodičům jako důkaz toho, co udělali. Třeba si ji zarámují a pověsí vedle jeho fotografie z první třídy.
Dimenze, v níž je lidské bytí obchodovatelné není jen výmysl!
Příběh sám o sobě je proklán zcela nezvyklé novotvary, jakými jsou například „čapnutí“ nebo „tleskači“. Ke chmurnému nádechu a navození autentičnosti přispívají i krátké pasáže na počátku některých kapitol, které se týkají přímo nechvalně proslulého chirurgického zákroku, který děti nedobrovolně podstupují. A tak vám nejednou při čtení naskočí husí kůže. Jenže od tohohle dílka se zkrátka nelze odtrhnout.
Čtenář tak má možnost v ruce držet něco, co se zcela vymyká klasickému klišé stylu. Ano, sice i tady narazíte na romantickou linku, ale ta je upozaděna, a navíc působí zcela přirozeným, nenásilným dojmem. Logická návaznost je přímo excelentní díky čemuž vše funguje přesně tak, jak má. Tahle dystopie vás jednoduše dostane. Já na ní nedokážu přestat myslet a byla bych opravdu nadšená, kdyby se mi do rukou co nejdříve dostalo i její pokračování.
Risa přechází v zákulisí a čeká, až na ni u klavíru dojde řada. Ví, že by tu sonátu dokázala zahrát ze spaní – dokonce to často dělá. Mnohokrát se v noci probudila a cítila, jak svými prsty hraje po prostěradlech. Tóny jí zněly v hlavě a ona hrála ještě několik chvil po probuzení, než se hudba rozplynula do noci a zanechala za sebou jenom prsty bubnující do přikrývek. Musí tu sonátu znát. Musí jí připadat stejně přirozená jako dýchání.
„Není to žádná soutěž,“ říká jí pokaždé pan Durkin. „Recitál nemá vítěze ani poražené.“
E-knihu zakoupíte na těchto stránkách:
Odkaz na knižní blog autora recenze:
