Moje první setkání s touto knihou provázel zvláštní úkaz. Byla jsem naprosto neschopná zapamatovat si název knihy. To se mi nestává. Autory vypouštím běžně, ale názvy nikdy. Říkala jsem si, jestli to není znamení, abych se knize vyhnula, ale žádná z hostovek mě ještě nezklamala, tak jsem se rozhodla, že si ji přeci jen přečtu.
…
V zemi, kde se příběh odehrává, Arránii, žijí dva druhy lidí. Ti, kteří jsou Nadaní k užívání esence a pak ti, kteří nejsou.
Kdysi dávno, ještě před neviděnou válkou, vládli zemi Nadaní. Moc třímali v rukou ti nejlepší a nejnadanější z nich, Auguři, disponující mimořádnými schopnostmi. Vždy jich bylo jen dvanáct a ne vždy mysleli na nejlepší zájmy své země. Proto se je ti obyčejní rozhodli svrhnout. Puč se podařil, Auguři byli pobiti a Nadaní ujařmeni. Uvězněni ve svých bývalých školách přežívají pod přísnou kontrolou. Jejich život svazují Zásady, které mají zabránit, aby znova uchvátili moc. A dodržování je přísně vynucováno. Neuposlechnutí je trestáno smrtí.
Lidé si ovšem už téměř nevzpomínají na to, že kdysi byli Nadaní jediní, kdo mohl porazit mocného nepřítele Aarkeina Devaeda. Auguři ho uzavřeli za Bariérou, vytvořenou z esence, na severu země. Jenže zdá se, že Bariéra, nikým nepovšimnuta, slábne a přes ni se dostávají věci, které jsou nebezpečnější, než cokoliv jiného…
Ačkoliv podle anotace vypadá kniha na první pohled dokonale, na ten druhý už to zase taková sláva není. Musela jsem dočíst téměř do poloviny, aby mě text konečně náležitě upoutal. Situaci mi neulehčovala ani obrovská záplava jmen a výrazů – a že teda zněly některé hodně divně a co hůř – podobně. Opravdu se mi málo kdy stává, abych nevěděla, kdo je kdo. Tady jsem ale tápala velmi často, hlavně ze začátku.
Knize určitě nemůžu upřít zajímavý nápad a propracovaný svět. Celá ta věc s porobením Nadaných byla dobře zpracovaná a promyšlená. Zajímavé bylo i to, že ti kteří neprokážou dostatek kontroly nad Esencí, jsou moci zbaveni a stanou se z nich opovrhovaní – Stíny. Dokonce i politika a plány a komploty frakcí navzájem brojících proti sobě mě bavily. Bohužel bylo zpracování na můj vkus poněkud dětské. Nic proti dětské fantasy nemám, čtu ji dost často, ale tady jsem to spíš nečekala. Pan autor měl nakročeno do skvělých zápletek, ale dost často se mu přihodilo, že ve snaze vše dobře vysvětlit, zjednodušil věc až moc a vyzradil i to, co si měl nechat na později. Příběh pak byl dosti průhledný a souvislosti mi docházeli předčasně. Navíc zde bylo také to již trochu přežmoulané sousto – dva chlapci vyrazili na nebezpečnou cestu, na které snad zachrání svět. Nic mě tedy nehnalo číst a číst až do padnutí. Také napínavé scény se mi zdály poněkud nevygradované. Pravda nebezpečí nelidského původu bylo poněkud lepší, než to lidské, ale ani tak se nepodařilo ve mně vzbudit obavu o osud postav.
Vlastně mi většina postav byla spíš lhostejná. Čestnou výjimku tvořil Caeden, který mi byl alespoň sympatický. Možná to bylo tou jeho záhadností, kterou jsem sice brzo prohlédla, ale i tak to stačilo, abych si ho oblíbila. Asi mám slabost pro hrdiny se ztrátou paměti. Ústřední dvojice chlapců Wirr a Davian pro mě nebyla nijak poutavá. Sice se kolem nich vše točilo, ale já si nějak nedokázala ani zařadit jejich věk. Ano, na začátku to bylo řečeno, ale přes to na mě působili jako „bezvěcí“ – chvíli mladí muži, chvíli téměř děti. Jejich putování mě nicméně začalo přibližně od třetiny knihy docela bavit. Poslední z hrdinů, dívka Asha, pro mě byla záhadou celkem dlouho. Nejdéle jsem si k ní hledala cestu. Její osud byl docela zvláštní. Zde dokonce i místy nečekaný. Nejspíš proto mi to sžívání s ní tak trvalo.
V příběhu se střídají krátké kapitoly. Chvilku jsem sledovala putování Daviana a Wirra a chvilku zase Ashu. Ráda říkám, že osudy každého z hrdinů obsahovaly občas i zajímavé okamžiky a dobré nápady. Později se k nim přidalo ještě sledování osudů jistého Caedena a to mě bavilo nejvíc. Bohužel se ale ukázalo, že obávat se o osud hlavních hrdinů, je opravdu zcela zbytečné. Bylo jasné už od začátku, že se jim nic zlého prostě přihodit nemůže. Když víte, že i smrtelně zraněný může být vyléčen a taky bude… Je to laciné. Lépe ho zranit jen málo a dovolit čtenáři se o něj v bitvách bát. Neschopnost zabít postavu, kterou prokazatelně smrtelně zraním, je opět výsadou spíše fantasek pro mladší čtenáře.
Na knize mi v zásadě nic nevadilo, nemám nic podstatného, co bych chtěla vytknout, jen mi prostě chybělo to „něco“ co by mě zmrazilo a připoutalo ke knize. Příběh byl prostě líbivý, pěkně napsaný, se zajímavým nápadem. Trochu akce jsem se dočkala vlastně až v druhé polovině. K závěru knihy však začala úroveň prudce stoupat. Poslední třetina dojem napravila, i když závěrečný „šok“ mě nepřekvapil. Čekala jsem to celou dobu. Pokud ale pan autor naváže druhým dílem se stejným elánem, jak s prvním skončil, určitě si ho taky přečtu. Myslím, že příběh si šanci zaslouží.
Pokud si chcete přečíst oddechovější fantasy, která ale koketuje s lehce epičtějším tématem, známým s obřích fantasy ság, je toto zřejmě kniha pro vás. Podle mého názoru se bude líbit spíše mladším čtenářům, kteří ještě nejsou moc namlsaní žánrem, ale do budoucna se chystají fantasy propadnout. Fajnšmekři by pravděpodobně určité věci nepřehlédli a hlavně neodpustili.
Za poskytnutí recenzní e-knihy moc děkuji Palmknihám. Knihu k nahlédnutí a ke koupi najdete zde:
