Stačí málo a vše co jste dosud znali zmizí!
Ellin život je všechno, jen ne pohádkový. Pouhých pět vteřin rozhodlo o jejím nelítostném osudu. Jedna automobilová nehoda zahýbala vesmírem a obrátila ho vzhůru nohama. Před necelým rokem totiž vinou nepozornosti řidiče před nimi ztratila člověka, kterého milovala ze všeho nejvíce, svou maminku. Ona sama přitom sotva unikla ze spárů smrti. Nesčetné jizvy a popáleniny ji však ani na okamžik nenechají zapomenout na hrůzy toho dne, který měl být pro ni tím nejlepším. A teď se navíc musí přestěhovat k otci, kterého sotva zná. Tatínek ji totiž opustil ještě když byla malá holčička. Nyní má novou rodinu jako vystřiženou z módního časopisu, avšak ona sama mezi ně jen stěží zapadá.
Chmury všedních dnů ji pomáhá odvrátit Cinder, tajemný internetový kamarád. Vlastně se jedná o jediného přítele, který ji zbyl. Nicméně dívence to vůbec nevadí, protože on je tím jediným v celé galaxii, kterému může říct naprosto všechno, protěže ji chápe. Má rád stejné filmy a knížky jako ona. Navíc je vtipný a pro slovíčka nechodí daleko. Jenže když se z jejího virtuálního druha vyklube slavná hvězda Hollywoodu začne její mizerné živoření nabírat zcela jiné obrátky.
S pohádkami je problém v tom, že většina z nich začíná tragédií. Chápu, proč tomu tak je. Nikdo nechce číst o rozmazlené hlavní hrdince. Skvělá postava potřebuje překonávat překážky, potřebuje zkušenosti, které jí dodají hloubku a zranitelnost a díky nimž se s ní čtenáři lépe ztotožní a oblíbí si ji. Dobré postavy si svou sílu musejí tvrdě vydřít. Dává to smysl, jenže to stojí za prd, když tou hlavní hrdinkou jste právě vy.
Můj život neměl s pohádkou nikdy moc společného. Nikdy se mi nesplnila kouzelná přání, nikdy mě ale ani nepostihla skutečná tragédie. Když mi bylo osm, táta měl nemanželský poměr a mámu a mě opustil, ale krom toho jsem měla opravdu dobrý život.
Jsem docela hezká – díky chilským předkům z máminy strany mám dlouhé vlnité černé vlasy a hebkou, zlatavě hnědou pokožku. Oči mám však po tátovi velké a jasně modré. Jsem i docela chytrá mívám jedničky, přestože se moc neučím. A jsem taky celkem oblíbená o přátele a občasné sobotní rande jsem nikdy nouzi neměla.
Kelly Oram – Cinder & Ella
Originální název: Cinder & Ella
Rok vydání: 2018 (originál vydán 2014)
Počet stran: 376
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Baronet
Jak by si počínala taková princezna našeho století?
„Cinder & Ella“ je příběhem, který se inspiroval slavnou a všemi oblíbenou pohádkou. Tak trochu kouzelně také působí. Jedná se o první knihu známé americké autorky Kelly Oram, která si našla cestu i na pulty českých knihkupectví. Počin má na starosti nakladatelství Baronet, které nezahálelo a díky velkému čtenářskému úspěchu přivedlo k životu i pokračování s názvem „Šťastně až na věky“. Sama spisovatelka má na svém kontě již nespočet skvělých knih, z nichž většina je právě romantického ražení.
Dílo je sepsáno v ich formě času minulého a jak už je dnes milým zvykem, střídají se nám pohledy dvou pilotních postav. Zatímco „ženská část“ působí poněkud pochmurným dojmem, jelikož Ellamara nemá zrovna na růžích ustláno a okolnosti posledních dvanácti měsíců ji zanechaly silné rány nejen na těle, ale i na duši. Tak Brian je jejím přesným opakem. Herecká hvězdička, která zažívá své nejslavnější období, díky filmovému trháku, který se má brzy objevit na plátnech kin.
Žádné podrobnosti z nehody si nepamatuju, jasně si však vybavuju strach, který jsem toho dne cítila. V jednom kuse se mi zdají noční můry. Jsou pokaždé stejné – několik rozmazaných výjevů a pak kakofonie chaotických zvuků, jenže mě paralyzuje strach tak silný, až zapomenu dýchat, dokud se s křikem neprobudím. Sen je vždy prodchnutý naprostou hrůzou.
Kdyby mi do obličeje nepálilo slunce a tělo mě nebolelo z více než pětihodinového letu z Bostonu, říkala bych si, že se mi nejspíš zdá další takový sen. Tak strašně vyděšená jsem byla, když jsem z příjezdové cesty hleděla na svůj nový domov.
Cestou z letiště do domu mého otce jsem z okna auta neviděla nic než kopce zvedající se nad Los Angeles. Už to stačilo, aby mi došlo, že Los Angeles nemá s Bostonem nic společného – ačkoli dopravní ruch na dálnici se mi snažil namluvit pravý opak.
Kéž by jediný rozdíl byl ve scenerii. Na intenzivní péči jsem strávila osm týdnů a dalších šest měsíců v rehabilitačním centru. Celkem osm měsíců hospitalizace a teď mě propustili do péče muže, který před deseti lety zmizel z mého života – do péče mého otce a ženy, kvůli níž mě opustil a s níž vychovával dvě dcery, kterými mě nahradil.
Milý příběh, který vám vykouzlí úsměv na tváři a zahřeje u srdce!
Pokud se to vezme kolem a kolem, tak hrdinové jsou rozhodně více než zajímavý. Ano, nějakému tomu klišé se jen stěží vyhneme, ale zas na druhou stranu protagonisté rozhodně nejsou černobílí. Každý z nich má své světlé stránky, a naopak i ti největší andílci ukrývají ve skříni nejednoho kostlivce. Navíc počáteční dějová linie, která je z velké části tvořená zprávami a komunikací pomocí chatu se velmi rychle mění v něco víc. A samozřejmě nesmím opomenout ani Los Angeles, do kterého je celý tento románek umně zasažen.
Závěr se „nečekaně“ nese ve stylu „a byli spolu, dokud je smrt nerozdělila“, nicméně i tak si tuhle sladkou jednohubku užijete. Na zaláskované knihy mě normálně moc neužije, ale této jsem jednoduše podlehla. Možná je to tím, že Kelly má opravdu čtivý styl, a tak její tvorbu vůbec nedáte z ruky. Nevím, každopádně už se nemohu dočkat, až se ke mně dostane druhý díl! Rozhodně vřele doporučuji jako ideální letní čtení někam k vodě nebo jen tak na zkrácení dlouhých chvil.
No konečně žádné depresivní téma. „Nevím,“ odpověděla jsem upřímně. „O místo na Bostonské univerzitě jsem přišla, všichni přátelé na mě zapomněli. Nebylo by to stejné, kdybych se vrátila, takže bych si asi vybrala jiné město.“
„A kam byste šla?“ zeptala se doktorka Parishová znovu. „Co byste dělala se svým životem?“
„Nejdřív bych si přes internet dokončila střední školu. Přes internet bych mohla začít hned a maturitu bych si udělala už za pár měsíců, místo abych musela opakovat celý čtvrtý ročník. Potom bych šla na vysokou. Chci studovat žurnalistku. Jen se asi musím rozhodnout, kam jít. Mohla bych jít kamkoli, ale chtěla bych psát recenze a kulturní články, takže bych mohla zůstat tady nebo jet do New Yorku. Asi bych spíš vybrala ten New York, protože to mám na východním pobřeží ráda.“
Jakmile doktorka Parishová přimhouřila oči, pochopila jsem, že jsem řekla něco špatně. „Odešla byste? Jen tak? Na vysokou, do města, kde byste byla sama a nikoho neznala? Neměla tam žádné přátele?“
E-knihu zakoupíte na těchto stránkách:
Odkaz na knižní blog autora recenze:
