Děda s Noahem si můžou povídat úplně o všem. O všech otázkách spojených se životem a vesmírem, závažných i nicotných. Při rozhovorech s vnukem si děda vždycky vzpomene, jak se zamiloval do babičky a jak o ni ve stáří přišel. Zatím ji pořád vidí před sebou a děsí se dne, kdy si ji už nebude moci vybavit.
Cítí, že jeho svět se mění. Proto by rád zůstal s Noahem na lavičce, kde je stále ještě obklopuje pronikavá vůně hyacintů. Jenže zachytit vzpomínky je čím dál těžší a oba se musejí naučit tomu vůbec nejtěžšímu: umění se rozloučit.
Název: Och varje morgon blir vägen hem längre och längre – Autor: Fredrik Backman – Počet stran: 90 – Nakladatelství: Host – Rok vydání: 2018 – Moje hodnocení: 3/5
Je načase se s dědou rozloučit a Noah to ví. Jenže to je těžké, když jeho milovaný dědeček postupně ztrácí své vzpomínky a nikdo neví, jak dlouho tu vlastně ještě bude…
„Žili jsme neobyčejně obyčejný život.“
„Obyčejně neobyčejný život.“
Pokud můj blog už nějakou dobu čtete, měli byste vědět, že styl psaní Fredrika Backmana miluji (i když stále neumím správně napsat jeho jméno an první pokus). Četla bych od něj i nákupní seznam, a tak jsem si nenechala ujít ani tuhle krátkou novelku. Pokud by šlo o jiného autora, asi bych do těch pár stránek neinvestovala čas, ale takhle to nešlo jinak.
Backman sám v úvodu píše, že novela původně vůbec neměla vyjít v knižní podobě. Jde o krátký příběh, který autor napsal na svůj blog pro podporu jedné nadace. Vy pak právě koupí knihy tuto nadaci podpoříte. To je podle mě skvělé protože i když by se vám novela nelíbila, investovali jste do dobré věci.
Děda chce vždycky slyšet všechno o škole, ale ne jako ostatní dospělí, jeho nezajímá, jestli si Noah vede dobře. Dědu zajímá, jestli si dobře vede škola. A ona si nevede dobře skoro nikdy.
Těch pár stránek jsem pochopitelně měla přečtených za chvilku a musím říct, že se mi příběh moc líbil. Backman se opět nebojí vážných témat jako jsou Alzheimrova choroba, loučení a halucinace. Přesto novela nějakým způsobem působí pozitivně a autorovi se opět podařilo ve čtenáři vyvolat celé spektrum emocí, od těch nejpozitivnějších až k těm nejnegativnějším – a to na pouhých devadesáti stránkách.
Celkově jde o skvělou novelku se zajímavým námětem a originálními postavami a já si u ní dobře odpočinula. Přesto musím říct, že od Fredrika Backmana jsem přece jen čekala něco lepšího. Nemám vyloženě co vytknout, ale vím, že toho autor dokázal víc třeba ve své podobně krátké sbírce povídek Co by můj syn měl vědět o světě. Ačkoli tedy jde o poměrně vydařenou novelu, na Backmana je to zkrátka slabota.
„Selžeme jedině tehdy, když se znovu nepokusíme o to, co jsme chtěli.“
A každé ráno je cesta domů delší a delší je krátká novela z pera mého milovaného Fredrika Backamana. Původně nemělo jít o knihu, přesto ve vás ale autor na pouhých devadesáti stránkách dokáže vzbudit celé spektrum emocí. Kromě toho s příběh dotká spousty závažných témat a skvěle si u něj odpočinete. Jde tedy o poměrně vydařenou novelu, ale já zkrátka vím, že Backman to umí i lépe.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji eshopům Palmknihy – eReading. Eknihy koupíte zde:
