Panu Heitzovi se zřejmě zalíbilo jeho nadpřirozené a duchařsky záhrobní téma nesmrtelnosti, ke kterému si čuchnul už v Oneiros a přišel s tematicky lehce podobnou novinkou Válka starých duší. Jedno mi bylo jasné už od začátku – že si ji musím přečíst a že zhodnocení nebude nic jednoduchého. Napsat článek o této knize a přitom neprozradit nic zásadního, nic nezamlčet a zároveň sdělit, jak byl ten příběh perfektní, bude docela oříšek.
…
Ne všichni lidé po smrti zmizí.
Některé duše se dokážou vzepřít řádu věcí a vrátit se zpět na Zemi do vhodného těla. Takovým duším se říká Putující duše.
Není jich mezi námi tak málo, jak by se mohlo zdát. Ty opravdu staré, které putují už dlouho z těla do těla, jsou velmi mocné. Tyto staré duše si svoje budoucí tělo připravují a pečlivě vybírají, aby pro ně bylo co nejužitečnější – fyzicky kvalitní, bohaté, mladé a ideálně i krásné, se společenským či jiným vlivem.
Jedno takové tělo se právě chystá uzmout pro sebe velmi mocná a zlá stará duše, jenže plán jí nevyjde. Do těla se totiž dostane úplnou náhodou jiná duše, Claire. Tahle nehoda Claire vtáhne přímo do dlouhotrvající války mezi starými dušemi. Její nový život tak bude všechno jen ne pohodlný a klidný…
Hned ze začátku jsem se musela ptát: „Co se to, hergot, děje?“ Pan autor mě dokázal (jako vždy) upoutat už v úvodu, když se děj teprve otvíral. Představil poměrně velké množství postav, které se nacházely různě po světě a zdánlivě spolu neměly vůbec nic společného.
Byla jsem spolu s Artjomem a jeho týmem v sanitce v Lipsku a čekala na to, až se cosi stane. Zároveň jsem byla i s Claire v její kavárně v Halle a vyhlížela manžela, který se měl vrátit z práce. Vyhlížela jsem, než se cosi stalo. Také jsem byla s Fabianem poblíž oné záhadné sanitky a číhala jsem, na to, co se mělo stát, aby se pak stalo něco úplně jiného a nečekaného. A také jsem byla v Monaku, kde jsem spolu s dalším hrdinou Erikem balila krásnou, bohatou a roztouženou ženskou, než se cosi stalo.
Na těchto pár lidí, kolem kterých se semlely počáteční události, se během několika dalších stran a kapitol nabalily další postavy. A jejich osudy se velice rychle prolnuly.
Ve všech třech liniích došlo k zásadním událostem ihned a bez otálení. Pan autor měl připravený zajímavý a propletený příběh a tak nezaváhal a začal svižně a bez zbytečných řečiček okolo. Konec konců je to zkušený autor, tak lze něco takového očekávat. Válka starých duší je už mojí několikátou knihou od pana Heitze a košatým dějem a na první pohled nepochopitelnou zápletkou se vyznačují dost často. Ovšem pouze na první pohled. Pan autor mě nenechal dlouho tápat a do děje jsem zapadla hladce a všechno pochopila rychle a plynule tehdy, když přišel čas onu informaci odhalit. Tyhle momenty prozření mám ráda a obzvlášť u pana Heitze vždycky tak pěkně zapadnou do sebe. Prostě takové to: „Ahá, no jasně!“ Dokáže na mě krásně přenést svůj způsob uvažování a mám vždy takový příjemný pocit propojení a splynutí s příběhem.
Zápletka, která se zprvu zdála prostě divná, byla nakonec úplně perfektní. Moc se mi líbí způsob, jakým pan Heitz dokáže své příběhy ukotvit v realitě a propojit ho s ní. Nejen, že uvěříte, že to něco může být klidně pravda, dokonce by vás ani nepřekvapilo, kdyby se události děly v sousedním bytě nebo přímo vám. V průběhu čtení jsem si říkala, že je to vlastně všechno úplně logické a tak jak pan autor záležitosti s inkarnací duší popsal, tak to prostě funguje. Vsadím se, že jeho vysvětlení bude stejně snadné přijmout pro každého čtenáře, jako to bylo pro mě.
Příjemným přídavkem byly také citáty o duších a nesmrtelnosti, které byly v úvodu každé kapitoly. Občas jsem díky tomu lépe prohlédla záměry pana autora.
Postavy byly neméně precizně zpracované, jako zápletka. Líbilo se mi, že nebyly jednoduché a černobílé. Naopak. Každá měla svoje vlastní motivace a důvody k fungování ve světě, který si pan autor stvořil. Docela často mě dokázaly překvapit tím, jak se postavily k událostem, které se kolem nich mlely.
Pan autor si připravil dva skrz na skrz prohnilé záporňáky, ale ti, co stáli proti nim, měli také v lecčems máslo na hlavě. To vyhovuje mojí představě o nesmrtelných duších. A koneckonců i o těch smrtelných. Nedokážu uvěřit hrdinům, kteří konají jen z dobroty srdce a bez vlastních sobeckých důvodů.
Ze začátku mě trochu zaskočila přítomnost postav jako jsou upíři a vlkodlaci, ale nakonec se vše vysvětlilo přijatelným způsobem. I když bych se bez nich asi dokázala obejít 🙂 staré duše a démoni by mě uspokojili dostatečně.
Intriky a plány postav bylo zajímavé sledovat. Rozplétat, oč vlastně komu jde, kdo koho využívá a kdo koho nakonec podrazí. Putující duše už se znají velmi dlouho a mají společnou minulost, jejíž záblesky pronikaly i do současného dění a ovlivňovali ho. Někdy jsem si musela chvilku počkat, než se karty odkryly a záměry byly pochopeny. Pomsta, láska, nenávist a moc, to je to, co hýbá jejich světem. A pak také samozřejmě přežití. Za každou cenu!
Na konci mi pan autor připravil trochu nepříjemný šok v podobě jisté nehody, která potkala moji oblíbenou postavu a zároveň tím zápletku natolik zkomplikoval, že si další díl nenechám ujít ani za nic!
Pokud vás téma láká, myslím, že není potřeba knihu více doporučovat. Jméno autora je pro čtenáře fantastiky zárukou samo o sobě. Komu krom čtenářů pana Heitze knihu doporučit? Všem, kteří si chtějí přečíst fantasku, co nabízí až mrazivé propojení s reálným světem a zajímavý pohled na nesmrtelnost lidské duše.
Za recenzní výtisk děkuji obchodům Palmknihy – eReading. Eknihu koupíte zde:
