Jako milovník díla paní Austenové a Pýchy a předsudku obzvlášť, jsem prostě nemohla odolat nejnovějšímu přepracování díla. Lákalo mě zjistit, jak si paní autorka poradila se zasazením příběhu do moderních kulis. No a taky jsem měla chuť na nějakou pořádnou romanťárnu.
Zápletku Pýchy a předsudku známe asi všichni velmi dobře. Přes to, alespoň ve zkratce, připomenu, že tady půjde o pět svobodných dívek Bennetových. Jejich hledání toho pravého muže a posedlost jejich matky vidět je všechny co nejdříve pod čepcem, ideálně po boku nějakého bohatého a všeobecně dobře situovaného pána.
A jak tohle všechno zapadlo do moderní doby, ve které, přiznejme si to, o svatbu zase až tolik nejde?
Děvčata Bennetových doznala od časů paní Austenové velké proměny nejen v životní situaci.
Nejstarší, téměř čtyřicetiletá Jane, pracuje jako instruktorka jógy. Nedávno se rozešla s přítelem a o nového ne a ne zakopnout. V práci se jí také příliš nedaří, nikdy si nevydělá dost, aby to stačilo na život bez podpory od rodičů. Navíc jí začínají tikat biologické hodiny a Jane uvažuje o dítěti na vlastní pěst.
O něco mladší Lizzy je redaktorkou v časopise Maskara. Hodně cestuje, dělá rozhovory s lidmi a tato práce ji naplňuje a hlavně uživí. Na svatbu ani děti moc nepomýšlí a v brzké době to na to nevypadá. Je sice zadaná, ale její milenec je ženatý muž s plnou pusou výmluv na současnou manželku.
Tyto dvě sestry jako jediné už vylétly z hnízda. Ostatní dcery Benetových se zatím nehnuly z pod otcovské střechy.
Mary, které táhne na třicet je věčnou studentkou a dodělává si již třetí magisterský titul. Tentokrát z psychologie. Krom toho je poněkud asociální se značně feministickými názory.
Lydia a Kitty nedělají nic, jen se válejí s chytrými telefony po kavárnách a věnují se fitness a různým stravovacím výstřelkům.
Celá rodina Bennetových se sešla pod rodnými krovy edwardovského domu v Cincinati kvůli tomu, že pan Bennet měl nedávno infarkt, k tomu má zlomenou ruku a paní Bennetová ani mladší dcery nejsou zrovna pečovatelské typy. Obě starší dcery tedy přijely ze svých domovů, aby se postaraly o nejnutnější.
A aby byla scéna kompletní, do města nedávno přibyl mladý lékař na pohotovosti a hvězda televizní reality show Seznamka, pan Chip Bingley. A s ním v místní nemocnici nastoupil i neurochirurg Fitzwilliam Darcy…
…
První dojem z knihy byl spíše zklamáním.
Nesedělo mi umístění v Americe, popis dívek, jejich věk, zaměstnání, jejich životní situace a partneři. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem se v této moderní verzi začala cítit alespoň trochu pohodlně.
Ale jak nás učí paní Austenová, nedejme na první dojmy :). Pokračovala jsem tedy ve čtení.
Časem jsem se s příběhem více sžila, přes to si myslím, že by paní autorka udělala lépe, kdyby svou knihu vůbec nespojila s Pýchou a předsudkem. Příběh jako takový nebyl nic extra nápaditého ani romantického. Číst se sice dal poměrně snadno, ale neustálá snaha napasovat ho alespoň trochu do předlohy, vyznívala trochu křečovitě, obzvlášť dialogy v první třetině knihy. Když jsem se odprostila od veškerých očekávání a hlavně zapomněla na to, čemu se měl příběh podobat, nebyla kniha zase tak špatná.
Hodně mě zajímalo, jakým způsobem se budou ztrapňovat Lydia a Kitty, protože v dnešní době už je trapné málo co. Paní autorce se ale podařilo najít způsob, jak to zařídit. I když jí to nevydrželo do konce knihy. Bohužel však ve mně paní autorka nedokázala vyvolat pocit souznění s postavami. A navíc – mezi hlavními páry to vůbec nejiskří!
Bingley a Darcy vyznívají hodně ploše a necharismaticky. Lizzy a Jane se přihodilo totéž, co oběma hlavním pánům. Postupně se sice tato plochost částečně vytratila a postavy to trochu rozjely, stejně jsem se ale nedokázala ubránit srovnání s původní předlohou a kvůli tomu to stále nestačilo. Pan Collins byl jen takový ťunťa, ale ne podlézavý hlupák. Catherine de Burghová… tomu neuvěříte, to si musíte přečíst :).
Paní autorka navíc cítila potřebu přiřknout každé z dívek nějaký osud, který by byl poplatný současným genderovým a společenským trendům. Působilo to na mě bohužel dost nepříznivě, spíš jako pokus o upoutání pozornosti. Bylo to překombinované, křečovité a neuvěřitelné. Říkala jsem si, jestli se nemá jednat o nadsázku a pokus o parodii na dnešní dobu – stejnou, jako když si Austenová lehce utahovala z tehdejších společenských situací a honů na ženichy. Jenže paní autorka toto jemné umění ironie neovládá tak dobře, aby to bylo vtipné a četlo se to s lehkostí. Veškerá romantika, lehkost a půvab, kterou původní austenovská předloha má, se kamsi vytratila.
Kapitoly samotné jsou velmi krátké.
Do knihy, která má 408 stran, jich paní autorka dokázala napráskat 181! Některé měly jen jednu stranu ve čtečce. Možná tohle způsobuje tu křečovitost. Nedovolilo mi to plynule se začíst do jedné situace. Děj přeskakoval od jedné scény k další hodně rychle. Nakonec to až tak nevadilo, zvykla jsem si, ale myslím, že to knize přeci jen trochu uškodilo. Kniha se mi nejvíc líbila v momentech, kdy mi aktuální dění na stránkách dovolilo zapomenout na to, že má něco společného s Pýchou a předsudkem.
Dílo je spíše průměrným románkem. Nečte se špatně, ale pořád mu něco chybí, i když dokáže zaujmout několika zajímavými nápady a hezky vykreslenými scénami. Paní autorka si na sebe upletla bič v podobě srovnání se slavnější předlohou a hlavně autorkou, která je známá svými dokonalými postavami a to se jí vymstilo. Na jednu stranu to možná přiláká pozornost čtenářek tak, jako to přilákalo mě, kvalit Austenové ale nedosahuje ani z daleka, a některé čtenářky pak možná budou zklamané.
Navíc si po přečtení knihy myslím, že některé příběhy by se asi do moderního hávu odívat neměly. I tak to ale byla zajímavá čtenářská zkušenost.
Kniha je spíš oddechovým čtením pro nenáročné ženy, které láká zápletka, ale potrpí si spíš na současný svět než na dívky v historických oděvech. Zvlášť pro ty, které původní předlohu nečetly a neznají ji téměř nazpaměť. Když nebudete srovnávat, mohly byste být spokojené.