Měl to být skvělý večírek, jenže když Emily Kaneová dorazí ke své sestře Carrie, objeví jen prázdný dům. Večeře se vaří na sporáku, televize je zapnutá. Carrie, její manžel a dvě dcery jsou pryč. Policie nad záhadou brzy zlomí hůl, a tak Emily nezbývá než se obrátit na svého bývalého přítele Davida Rakera, který se specializuje na pátrání po nezvěstných osobách. Někdo má totiž evidentně zájem na tom, aby se na její sestru s rodinou rychle zapomnělo.
Pavučina klamu a zlověstných tajemství obestírající celý případ rychle pohltí i Rakera, a ten záhy zjišťuje, že by se snadno mohl stát další z řady obětí, které si za celá desetiletí tahle obrovská lež vyžádala.
Název: Není cesty zpět– Autor: Tim Weaver – Počet stran: 400 – Nakladatelství: Mystery Press – Rok vydání: 2016 – Moje hodnocení: 5/5
Na začátku v roce 2007 odjíždí David Raker na návštěvu Las Vegas a v hotelovém baru potkává dávného známého Lee Wilkinse, jen chvilka a Lee opět mizí z Davidova života.
Příběh pokračuje o pět let poději – v životě Davida Rakera se toho mnoho změnilo – zemřela milovaná Derryn, David se odstěhoval z Londýna na chalupu po svých rodičích, kterou s ním sdílí přítel Healy, David se stále zabývá hledáním zmizelých lidí…
Všechno nastartuje malý chlapec, který najde mrtvolu, kterou vyplavilo moře a za Davidem přijde jeho bývalá přítelkyně, které se ztratila sestra s celou rodinou a David začíná hledat. Jedna ze stop je záhadná fotografie… Proč jsou lidé na fotografii tak nebezpeční, že musí zemřít, musí ale také zemřít každý, kdo onu fotografii viděl.
Pátrání nás zavede za oceán, ale i na opuštěná místa v Británii a pozorný čtenář asi začíná tušit, kde jsou kořeny toho neznámého z fotografie a tím také důvodem ke zmizení celé rodiny, ale i ke smrti několika lidí a zmizení rodiny Carrie – sestry Emily. Carrie psala studijní práci, která se zabývala zločiny fašistů a koncentračními tábory.
Je smutné, že ještě na počátku 21. století se musíme obávat následků fašismu, té zrůdné ideologie a i když autor na závěr knihy prohlašuje, že postavy jsou vymyšlené, je jisté, že tato hrozba je stále ještě aktuální.
Vždycky si při čtení představuji jednotlivé postavy (pak jsem někdy zklamaná, když je dílo zfilmováno a představy režiséra se liší od těch mých), zamýšlím se nad tím, s kterou postavou bych se chtěla potkat, mluvit s ní. Tady mne zaujala postava Carlose Sota – muže, který jako jeden z mála se nenechal podplatit, a ještě uměl přemýšlet, a tak díky jemu David našel něco, co ani netušil, že hledá.
Je to opět strhující čtení, mám pocit, že David je docela „železný“ muž, ale líbí se mi, že občas přizná i to, že ho něco bolí, a hlavně u práce přemýšlí a tak mohu jen souhlasit s Derryn, že tahle práce (hledání ztracených lidí) mu opravdu sedí.
A tak musím poděkovat poskytnutí knihy a těším se na další příběhy Davida Rakera.
