Šaty nasáklé krví, víčka násilně zavřená. Tak vypadá mrtvá dívka v kontejneru. Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová je sice na místě nálezu jako první, případ ovšem nespadá do její kompetence. Tento fakt ale Eriku nedokáže zastavit. Nejprve si musí zajistit místo ve vyšetřovacím týmu , přesto se Erika rovnou vrhne do práce – a rychle odhalí souvislost s jinou, čtyři měsíce starou nevyřešenou vraždou. Obě dvě oběti se našly ve stejném prostředí a zemřely stejným způsobem. Navíc si obě smluvily schůzku po internetu… Když za podobných okolností zmizí další dívka, musí Erika Fosterová, Mossová i Peterson jednat co nejrychleji. Kolik času jim zbývá, než dívku sadistický vrah také zabije?
Kdo se skrývá za falešnými profily na Facebooku a láká naivní mladé ženy na schůzku? Jak chytí Erika vraha, který vlastně existuje jen virtuálně?
Název: Do posledního dechu – Autor: Robert Bryndza – Počet stran: 416 – Nakladatelství: Cosmopolis – Rok vydání: 2018 – Moje hodnocení: 5/5
„Nejstrašnější příšery jsou ty, které číhají uvnitř našich duší…“
Edgar Allan Poe
Erika tráví volné chvilky s Jamesem Petersonem a tak je při tom, když její přítel dostane zprávu o nálezu mrtvoly, Erika se toho snaží využít a jede s ním namísto činu… Tak to je začátek pokračování nového příběhu z pera Roberta Bryndzy o Erice Fosterové.
Erika, která byla na konci minulého případu přeřazena do Bromley, nyní nedělá na „vraždách“ a strašně se jí po této práci stýská – je ochotna udělat všechno proto, aby se tam mohla vrátit, dokonce se i ponížit před superintendantem Sparksem a omluvit se. Všechno vypadá nadějně, ale Sparks náhle umírá, ale Erika nakonec dosáhne svého a může se na vyšetřování vraždy podílet.
Asi v polovině příběhu nás autor seznámí i s vrahem a tak můžeme sledovat vyšetřování i myšlenkové pochody vraha a jen si přát, aby se mu další surová vražda nepovedla. Článkem, který spojuje oběti i vraha je Facebook – internet, moderní technologie, kde může člověk vystupovat anonymně, změnit si tvář, jméno a tak ohrožovat a nacházet oběti.
Moderní technologie nám hodně pomáhají, ulehčují život, zmenšují vzdálenosti, ale na druhou stranu nás mohou ohrožovat. Ohrožují děti, osamělé osoby, seniory… ti všichni jsou zranitelní, hledají společnost, přátele a často neumí odhadnout, co je vhodné na veřejných sítích sdělit.
Obdivuji Eriku, jak umí bojovat, prosadit se ve věcech na kterých jí hodně záleží, jak je ochotná své práci obětovat úplně vše, ale pak často zapomíná na své emoce a cítí se hodně opuštěná. Moc bych jí přála, aby našla cestu buď k Jamesovi nebo i k jinému muži a tak si vytvořila zázemí, které by jí dávalo sílu na její náročnou práci. A také bych jí přála, aby se konečně dočkala svého povýšení – nyní už je opravdu na spadnutí, ale nevím, jestli pak bude stále tak efektivní ve vyšetřování zločinů.
Můj veliký obdiv má ale Beth, poslední oběť, dívka, která po tak strašném zážitku je ještě schopná se nezhroutit a pomoci v záchraně života Petersona, to je silná žena, takovou bych měla ráda ve svém okolí.
Za recenzní výtisk děkuji obchodům Palmknihy – eReading
eknihu koupíte zde
