Třetí díl Pikantního života Charlotte Lavigneové s podtitulem Cabernet sauvignon a jahodový dortík jsem si mohla přečíst už dřív v klasické knižní formě, ale tehdy jsem dala nakonec přednost jiné knížce. Že se ke mně Charlotte Lavigneová dřív nebo později dostane, o tom jsem nepochybovala. Nakonec jsem si ji pořídila v e-podobě a i když jsem litovala, že nemám do sbírky další krásnou obálku, tentokrát limetkově zelenou, bylo to zase prima čtení.
Třetí díl série o pošahané produkční a teď nově i moderátorce, Kanaďance Charlotte Lavigneové, je o dost lepší než díl druhý a srovnatelný s dílem prvním. To je pro začátek důležitá informace, zvlášť pro ty, co se s Charlotte teprve chtějí setkat. Pokud se vám bude zdát, že ve dvojce už to není ono, s klidnou duší si kupte třetí díl, uvidíte, zlepší se to. Ve trojce se vrací stará dobrá Charlotte, sice opět o něco víc sebestředná, ale se svými typickými problémy s muži, závislostí na svém kamarádovi Ugovi aneodolatelnou touhou zazářit v kuchyni. Tentokrát to budou příběhy ze života ženy, které už biologické hodiny zvoní na poplach a ten pravý muž, přestože je už vdaná, je stále v nedohlednu.
Co se mi nelíbilo? Tak za prvé, Charlotte je v tomhle díle hrozná mrcha. Nejenže poruší nepsaný zákon mezi kamarádkami, ale taky hodně ublíží chlapovi, který se mi pro ni zdál dokonalý. Taky je ještě sebestřednější, sobečtější a dramatičtější. A taky se z ní tak trochu stává alkoholička. Člověk by si řekl, že je to parodie na dnešní single pětatřicátnice.
Za druhé, čím dál tím víc se mi zdá, jako by Charlotte a její přátelé žili ve vysněném světě. Neustále se mluví o tom, že je to knížka z reálného života, ale prosím vás, kolik lidí ve vaší ulici nosí kabáty Prada, kabelky od Michaela Korse, boty od Jimmy Choo a jejich jedinou starostí je to, jestli už je to superdrahé víno odpočaté po cestě letadlem? Je to zkrátka tak trochu vysněný svět. Ale tak fajn, proč by ne, žejo. Ale nebudeme říkat, jak strašně reálný je tenhle příběh.
No a za třetí, tak nějak mi přijde, že se ty klasické vztahy vytrácejí i z knížek. Totiž, nejsem žádná puritánka, ale když někoho podvedu, člověk by kvůli tomu měl mít aspoň trochu špatné svědomí, ne? Tak nějak mi tyhle rádobymoderní vztahy-nevztahy poslední dobou lezou krkem.
A teď už by to chtělo něco pozitivního, že. Nemůžu si pomoct, Pikantní život řadím do takového svého „guilty pleasures“, prostě něco, co se mi líbí, i když na to nejsem zrovna moc pyšná. Není to příliš duchaplné,žádnou velkou moudrost si z toho rozhodně neodnesu, ale je to strašně fajn oddechovka, která je čtivá až běda. Měla jsem to zas přečtené asi za dva dny, co vám budu povídat.