Karel May: Vinnetou
Kdo by nechtěl vědět, jak přišel věhlasný Old Shatterhand ke svému jménu, jak získal svého nezkrotného koně a jak přišel ke své jedinečné medvědobijce, kterou nikdo jiný na světě nemá?
Old Shatterhand, muž jež přešel velikou louži, aby na Divokém Západě našel svůj nový domov, svého pokrevního bratra a vydobyl si slavné jméno díky svým hrdinským činům.
A Vinnetou, náčelník Apačů žijících na území mezi Texasem a Novým Mexikem, který bez váhání nasazuje život za dosažení spravedlnosti a boje proti bezpráví.
Touto knihou nás doprovází sám legendární lovec Old Shatterhand, který nám na začátku vysvětluje, jak přišel do nové rodiny v Saint Louis jako učitel. Zde si jeho mimořádného nadání ve střílení a krocení koní všiml zdejší puškař Henry. Pomohl mu tedy získat místo v zeměměřičství, kde se setkává s jeho budoucím nejlepším přítelem Samem Hawkinsem, Dickem Stonem a Willem Parkerem.
S ostatními pomocníky zde staví novou dráhu pro “ohnivého oře“, když tu k nim nečekaně přijedou indiáni, v čele s náčelníkem Apačů Inču-čunou a jeho synem Vinnetouem.
Old Shatterhand zjišťuje, že tato dráha se staví na území patřící Apačům, kteří samozřejmě se stavěním dráhy nesouhlasí. Při této rozepři se stane neštěstí, kdy je jeden z apačského doprovodu zastřelen a umírá. Apačové slíbili pomstu a odjíždějí pro posily.
Protože pracovníci na dráze mají o své životy strach, přijímají pomoc od indiánského kmene Kajovů, které potkali cestou do bezpečí.
Situace se vyostřuje, když dojde ke slíbenému boji. Old Shatterhand je těžce raněný a stává se zajatcem Apačů, v čele s Vinnetouem. Marně se snaží získat si jejich důvěru. Říct Vinnetouovi, že když ho poprvé spatřil, věděl, že jsou si souzeni být bratry. Že po celou dobu dělal vše proto, aby Inču-čunu a jeho dostal do bezpečí. Nikdo mu však nevěří a tak musí podstoupit tvrdou zkoušku. Zkoušku na život a na smrt.
Po určité době je všechny zastihne další drtivá a krutá rána osudu a všichni se snaží smířit se s touto novou situací podle svého uvážení. Jak ale můžou pronásledovat vrahy, po kterých není ani památky? Proč všechny bledé tváře touží pouze po zlatu, které mají indiáni ve své moci? Proč nemůžou žít bledé a rudé tváře v souladu? Bez bojů, urážek, vražd a násilí? Jak dopadne toto dobrodružství pro nově nalezené pokrevní bratry?
„Vidíte někoho?“ zeptal jsem se po chvíli potichu Sama.
„Zatím ne,“ špitl koutkem úst.
„Já také ne.“
Napínali jsme oči, jak jen jsme mohli, ale nic jsme nevykoukali. A přesto jsem se později dozvěděl od Vinnetoua, že v té chvíli ležel ani ne padesát kroků od nás a pozoroval nás.
Když jsem začala tuto knihu číst, opravdu mě nenapadlo, že mě to bude tak moc bavit! Ale styl, kterým Karl May píše, je jedinečný, osobitý! Už od první věty jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Bavilo mě autorovo popisování krajiny a příběhů, které se zde udály.
První kapitola se jmenuje Puškař Henry. Příběh začíná vypravovat jakýsi neznámý muž, který sám sebe považuje ze začátku zagreenhorna. Když jsem četla jeho vypravování, nejdříve mě vůbec nenapadlo, že by mohlo jít o jednu z hlavních postav. Až po přečtení první kapitoly a následném převratu v ději mi došlo, kdo je tímto záhadným vypravěčem a už jsem se od knihy nemohla odtrhnout.
„Žije, ale probere se asi až za delší čas a pak ho bude ještě dlouho bolet hlava. Nemohu tady zůstat, avšak pošlu pro něj několik mužů. Můj bratr Old Shatterhand nechť jde se mnou!“ To bylo poprvé, co mě nazval „svým bratrem“! „Můj bratr“, jak často jsem ta slova později slyšel z jeho úst! A jak vážně, upřímně a opravdově je vždycky vyslovoval!
Styl autorova psaní je nepopsatelný! Dokáže velmi barvitě a zaujatě popisovat prostředí, ve kterém se naši hrdinové nacházejí, že ani nemám chuť tyto pasáže přeskakovat (což je občas mým zvykem, když nechci číst zdlouhavé popisy jedné krajiny).
Ještě u žádného autora se mi nestalo, že bych během čtení příběhu nepřeskočila ani jednu větu! A najednou narazím na sérii Vinnetoua a hleďme, takový autor se opravdu našel!
Mé nejoblíbenější části knihy byly rozhovory mezi Vinnetouem a Old Shatterhandem (hlavně proto, že si jejich rozhovorů moc neužijete v jiných knihách, protože v nich už spolu mluví jen okrajově. Například v knize Duch Llana Estacada). Mezi mé další oblíbené pasáže patřilo Old Shatterhandovo popisování hned na začátku knihy, kdy se nám svěřuje s příběhem, jak se vlastně dostal k zeměměřičství, ke svému legendárnímu koni a pušce medvědobijce a především ke svému novému jménu!
Zaujaly mě také situace, kdy Vinnetou učil Old Shatterhanda, jak číst podle stop, jak se nepozorovaně plížit a jak střílet tzv. “kolenní střelbou.“
Když zrovna mluvil Old Shatterhand a Vinnetou, přikládala jsem jejich slovům hlasy herců, kteří tyto dva hrdiny hráli ve filmu. To jsem dělala po celou dobu knihy a díky tomu mi příběh a její postavy přišli mnohem více reálné. Vždy jsem se během čtení těšila, až opět promluví tyto dvě mé nejoblíbenější postavy.
Příběh byl napínavý od začátku do konce! Nebyla kapitola, která by mě nebavila! Neustále se něco dělo, ostatně jak je tomu na Divokém Západě v mayových příbězích pořád. Také mě bavili jejich rozhovory nad stopami koní, byly velmi poučné a autor dokázal krásně popsat myšlenkové pochody dvou lovců – Vinnetoua a Old Shatterhanda.
Neprozradil jsem nic – nikomu, ani svým třem přátelům ne. A ten pramínek Vinnetouových vlasů zůstal pak už navždycky mou nejvzácnější památkou na moje putování po Západě. Mám ho dodnes.
Líbilo se mi, že v každé nebezpečné situaci si naši dva lovci poradili s chladnou hlavou a ze svých původních nepřátel dokázali udělat přátele a spojence. Také zde musím dodat, že autor skvěle popisoval vztah mezi Vinnetouem a Old Shatterhandem. Rozuměli si, aniž by si řekli jediné slovo, stačilo jim pouze pohlédnout do očí svého druha a hned měli jasno, co jeho bratr zamýšlí.
A moje nejoblíbenější věty? Nemohla jsem se nabažit jejich oslovení, jako například: “Můj bílý bratr má pravdu.“ Nebo “Co zamýšlí můj rudý bratr teď?“ A také to, jak o sobě Vinnetou mluvil pouze ve třetí osobě.
Co na závěr dodat? Asi jen to, že tuto knihu bych rozhodně doporučila všem, protože myslím, že každý by si měl přečíst tuto či jakoukoliv jinou májovku s našimi oblíbenými a legendárními hrdiny! Už se nemůžu dočkat, až si přečtu další díly!!!
“HOWGH!“ Domluvil jsem!
„Dal jsi mu slovo, že mi zůstaneš věrný a opravdu jsi mě pak chránil a šetřil, zatímco já jsem tě pak pronásledoval a věznil jako nepřítele! Můj nůž by tě byl málem usmrtil; ještěže tvoje silné tělo nad ním zvítězilo! Těžce jsem se proti tobě provinil. Buď mým přítelem!“
„Tím jsem už dávno!“
„Buď mým bratrem!“
„Od prvního setkání si nic jiného nepřeju.“
„Uzavřeme tedy bratrský svazek na hrobě toho, kdo si přál, abychom pokračovali v jeho mírumilovném díle a usilovali o sbratřování a přátelství lidí s různou barvou kůže.“
Péťa